"I love you but you don't even remember me" HyunIn

38 💕🍅

Felix pov:

To bylo divné.. Changbin, sám Seo Changbin, mi pomohl a teď mě vede k našemu (jako Lix, In, Han, Seungmin) pokoji. Otevřel mi dveře a já chtěl vkročit. Jediný co vidím je Jeongin co brečí Hyunjinovo jméno, ze spaní. "JEONGINE" Rychle jsem k němu přiběhl nechávajíce strnulého Bina za sebou. "Jeongine vzbuď se" začal jsem s ním třást. Nevím co se mu zdá, ale asi noční můra. "Jeongine vzbuď seee, notááák" začal jsem mu lehce plácat na tváře "Iniee, vztavejjj. " Kurva Jeongineee.
Ha vzbudil se po asi 1-2 minutě mého buzení. "Iniee" rychle jsem ho objal. "nevím co se ti zdálo, ale byl to jen sen ano. Nic se neděje. Byl to jen sen." On však nepřestával plakat. Co mám dělat. Za cca 7 minut máme být před budovou, v tomhle stavu tam nemůže.. "Hyu-Hyunie s-se se m-nou-" odmlčel se. "R-roze-rozešel😭". Sice přes ten pláč mu moc rozumět nebylo, ale i tak jsem to pochopil a naznačil, stále stojícímu, Binovi aby došel pro Hyunjina. "Byl to jen sen Innie, jen sen. Věř mi. Ano?" Chudáček malý😟.

Hyunjin pov:
Po tom co mi Changbin oznámil co se děje v pokoji vedle jsem se tam rozeběhl. "INNIE" Spatřil jsem ho chudáka na posteli úplně v slzách. Lix poodešel a já ho chtěl obejmout, ale on mě odstrčil. Nechápavě jsem se na něho podíval. "Myslí si že jsi se s ním rozešel, zdálo se mu to" Zašeptal mi Lix do ucha a poodešel ještě dál. "Jahůdko, to nic. Vážně to byl jen sen. Já bych se s tebou nerozešel ano. Miluji tě Innie. Věř mi. Innie." Opět jsem se ho pokusil obejmout. Teď už mi to vyšlo. Začal jsem ho hladit po zádech. Ohlédl jsem se za sebe, ale ti dva tam už nebyli, otočil jsem se zpátky na Jeongina. "Jeonginie, byl to jen sen. Nic z toho se nastalo." Vzhlédl na mě a já mohl spatřit jeho uplakaná očka. Chudáček můj... "Hyunie, neodejdeš mi, že jo? 😥" Zašeptal potichu. "Samozřejmě, že ne. Jsi moje jahůdka, miláček, lištička. Prostě jsi můj a já jsem tvůj a tak to bude na vždy. Neboj se. Věříš svému Hyunjiniemu, že?" Lehce jsem se na něj pousmál a on to po mě zopakoval. "Samozřejmě 💕, jsi jenom můj a já jenom tvůj a tak to bude" objal mě na zpátek. "Jenom můj" uchopil mě za čelist a políbil. Jeho jemné rty mi tak chyběli. Do polibku jsem se taky zapojil.
"Miluji tě a nic se na tom nezmění Jeonginie" on se po mých slovech pouze lehce zčervenal a věnoval mi malou pusu na tvář. "Taky tě miluji~" protáhl Jeongin a ještě více mě objal. "Omlouvám se, že vás ruším, ale učitelky a oběd nepočkají." Promluvil do právě otevřených dveří Felix. Čeho jsem si, ale všiml byly jeho, až masivně, červené tváře a za ním vysmátý Changbin. A bylo mi jasno...
"Tak půjdem Inniee?" Pořádně jsem mu otřel jeho uplakaná očka a vzal ho do náruče. "Ahm, můžem🍅" to je můj malý stydlín, kterého tak miluji. Dal jsem mu letmý polibek na rty a už jsme vyrazili.
Jídlo však stalo za nic. Tak jsem pak, mě a Jahůdce něco dokoupil v krámu na proti našemu ubytování.
"Děkuji ti Hyunie a ještě jednou se omlouvám za to před obědem." Opět se mi omluvilo moje malé liščí zlato, když jsme spolu seděli u nás na pokoji, kde nikdo nebyl. "A já ti už na posledy říkám, že to nic nebylo a že tě miluju stále stejně-" Odmčel jsem se. "Nebo chceš nějaký trest? Já jen, že to furt opakuješ😏" Najednou celý zčervenal, ale hrál to se mnou "A co když jo🍅" a na to mě pořádně objal. "Tak ti samozřejmě nějaký vymyslím 😏" on se však zděšeně odtáhl.

Jeongin pov:
"J-já to myslel j-jako vtip 🥺, prosím nevymýšlej mi nic já už to neudělám." Na to se jen perverzně ušklíbl a mě bylo jasno. "A kdo říkal, že by to bylo něco co by se ti nelíbilo 😏🥰" Na to mě položil na jeho postel..
Otevřely se však dveře od pokoje a vstoupil k nám Minho "Hyunjine už musíme j-" Hyunjin se rychle ode mě odtáhl a zle se kouknul na Minha. "Ououou, já vám ráno říkal žádné kulišárny a vy takhle jo?" Zasmál se a pokračoval. "Nechte si to na večer a teď pojďte. Už máme program" Jakmile to dořekl zavřel za sebou dveře a nechal nás tu být. "T-tak už asi půjdeme" optal jsem se Hyunieho. "Chvíli si počkají, navíc teď tu nikdo není" "Hyuniee, ale my fakt už musíme jít." "Baby ty jsi ale zlobiví. Asi tě hold budu muset potrestat až doma😏" to mě úplně zarazilo. "Tak pojď ne, si mě tak hnal a teď jen sedíš.". Opět mě chytil pod nohama a pod hlavou (neboli ho vzal do náruče) a už jsme šli. Už jsem však věděl, že doma to jen tak už nebude. Ou bože zachraň mě...

Už se pomalu blížíme ke konci, jinak doufám že se líbí 💕