Born To Die •Dnf ff•

1. Znovuzrození

Šéf už mi volal. Chvíli to všechno obkecával jako obvykle a pak už konečně řekl podrobnosti. Tak trochu jsem tušil, že na tomhle případu si rozhodně sám lámat hlavu nebudu. Stejně bych byl ale mnohem radši, kdybych to měl na práci jen já. Protože ten případ by se nikdy a když říkám nikdy, tak opravdu myslím NIKDY nerozlouskl.

Sedím u stolu se čtyřmi židlemi v bufetu. Chuť na jídlo nemám, ale sám se svýma myšlenkama být nemůžu, a tady je vždycky mnoho lidí. Zkrátka skvělé místo na odreagování se od toho všechno. Jenže když se v tom všem topíte, žádný extra účinek to nemá.

„Nazdáár" ozve se náhle vedle mě a já trhnu hlavou za tím hlasem. Židli má opačně a sedí obkročmo. O opěrku se opírá rukama a na nich má položenou hlavu. Jeho úsměv zdobí zářivě bílé zuby s ostrými špičáky. Obličej působí až podezřele moc přívětivě. Oči má emeraldově zelené a vlasy špinavě blonďaté. Nejspíše pospíchal, jelikož je neučesaný a jeho bílá košile má nakřivo límec.

„Ahoj" nemám páru, kdo to je.

„Ty musíš bejt ten se kterým budu dělat na tom případu 'Jsem velkej zloděj'" řekne a monotónně zdůrazní ty tři poslední slova. Působí jako ten živej typ ve společnosti. S lehkým úsměvem pokývu hlavou a pak mi to dojde. Já mám pracovat tady s tímhle?!

Usměje se a představí se mi jako 'Dream'.

„Jsem George" podám mu ruku a on ji příjme.

-

„Tak fajn, jaký jsou tvoje pracovní zkušenosti?" zeptám se, když kráčíme z policejní stanice. Potřebuju vědět, s čím budu mít tu čest.

„No já jsem většinu času strávil u otisků, ale občas jsem se někde nachomýtl, třeba u Bruise Bollieho, ten chlap byl monstrum!" no super. Ten případ byl zbytečně komplikovanej. Šlo vlastně o muže středního věku, kterej si liboval na dětské pornografii, kterou nejen sledoval, ale také i tvořil.

„Ty asi budeš víc zkušenej, viď?" zasměje se a já lituju všeho.

Dobře, tenhle chlápek je milej, zábavnej, zkrátka asi v pohodě chlap, ale bude mi spíše přítěží. Nápomocnej nebude ani v momentě, kdy budu pomalu umírat a on mi zavolá záchranku. Dobře, možná bych se měl z toho všeho vyspat.

Na parkovišti se s ním rozloučím a nasednu do auta. Na cestu za pokladem vyrážíme až zítra ráno. Dal jsem mu na sebe kontakt, takže se o tom, jak to bude probíhat, se domluvíme až za pár hodin.

-

Flashbacky se vracejí ihned, co odemknu dveře od bytu. Na chodbě jsou rozházené papírové tašky od jídla, v kuchyni na lince zas hromada neumytého nádobí. Oblečení v ložnici tvoří jednu velkou hromadu a zakrvácené žiletky na umyvadle v koupelně tomu moc nepřidávají. Vypadá to tady jak po zombie apokalypse, jenže příčinou byly ještě stále přetrvávají deprese a nechuť k životu. Všimne si snad někdo, když jedna rybka v oceánu zmizí? To stejné se děje i u lidí...

Z podlahy zvednu deku, kterou se přikryju. Obejmu velkého plyšového medvěda a brekem se donutím ke spánku. Tak, jak jsem to dělal vždycky...

496 slov

Tady máte další :D
Jsem ráda, že se vám to tak zalíbilo ^^