Born To Die •Dnf ff•

7. Výzdoba

❗ NEČTETE, POKUD JSTE SLABÁ POVAHA

George

Cesta byla dlouhá, dálnice občas ucpaná, ale rozhodně jsem už tradičně neskončil sám se svojí nemocnou hlavou a hloupými myšlenkami, což mi prospělo. Už se necítím tak moc těžce, ale je mi jasné, že stačí pár minut a tohle všechno je rázem pryč. Možná bych nad tím měl přestat už teď přemýšlet nebo se to vrátí ještě dříve.

Je 19:21, stojíme před tím domem. Je dřevěný, v oknech jsou látkové záclony. Předzahrádka je zdobená několika řádky lilií. Cestička k domovním dveřím je vysypána štěrkem. Celé tohle všechno vzbuzuje příjemný pocit. Jenže ten dům vypadá až moc opuštěně a studeně na to, aby tam někdo bydlel nebo alepsoň přebýval. Sklo v okenicích nevypadá zrovna izolačně. V tomhle ročním období tam musí být pěkná zima. Žádný zvonek zde není.

„Jsme vůbec na dobré adrese?" zeptá se nervózně Dream mezitím, co se rozhlíží.

„Jsme" odpovím stručně. Třikrát zaklepu na dveře. Nic se nestalo. Zkusím to tedy na okno. Stále nic. Asi po třetí zkontroluju smsku od Scarlett, kde je napsána adresa. Opravdu teď stojíme před domem Lisy Houston a nikdo nám neotvírá. Dobře, když to nepůjde po dobrým, tak to půjde po zlým.

Dveře jsou zteřelé, tohle půjde snadno. Vší silou narazím pravým ramenem do dveří. Ty trochu zaskřípou, ale panty se nepovolí.

„Ukaž, já jsem profesionál" řekne a připraví se. Dveře zaskřípou, panty se rozrazí. 1:0 pro Dreama.

„Tadá!" zajásá.

Jelikož už je venku tma, tady je ještě větší. Ty dvě okna z výhledem na ulici jsou skoro jediné v tomhle domě. Svítím nám baterkou, procházíme přes kuchyň. Dream ve tmě najde spínač. Nával světla nás oba na chvíli oslní. Je tu nepořádek. Vypadá to, jako by někoho napadlo vyndat všechno nádobí z kredence a položit to na linku.

„Georgi?" ozve se. Je v šoku. Stojí u vchodu nejspíše do obývacího pokoje a na něco ukazuje. Dojdu za ním. A pak to uvidím.

❗„Doprdele.." vypadne ze mě pouze.

Na gauči před námi leží Lisa Houston, jen pár částí jejího těla leží různě po pokoji. Její ňadra jsou položená na konferenčním stolku vedle gauče. Práva paže je zasazena v květináči. Chodidlo zase na lustru.

„Jestli ti to nedělá dobře, tak běž ven, já to ohlásím" zašeptám, když vidím jeho totálně bledého se slzami v očích. Poslechne a rychle se rozejde pryč. Vytočím šéfa, ten mi to ale nezvedá.

„Scarlett, Lisa je mrtvá. Jsme v tom domě. Vrah měl nejspíše nějakou úchylku na porcování lidských těl. Žádné bodné rány, musel ji rozřezat, čímž ji zabil. Dělal to zaživa. Starší než 2 hodiny to nebude, jsou tu dost syté odstíny červené, nejspíš to byl někdo se smyslem pro humor, protože chodidlo na lustru jsem ještě neviděl. Ta krev kape"

„Už vám tam někoho posílám, vy běžte pryč, ten vrah nebude daleko a je dost možné, že už si jde pro vás, už musím"

Položí mi to a já se ještě jednou podívám na ten výtvor předemnou. Pak se rozejdu pryč.❗

-

Sedí v autě, nepřítomný výraz. Trochu mě naštve, že mu musím sdělit, že odsud musíme hned teď pryč, protože on nevypadá, že by teď byl něčeho schopen.

„Asi mám řídit já, viď?" pousměju se, aby trochu odlehčil situaci. Vyleze z auta a sedne si na místo spolujezdce. Nastartuju auto a mířím pryč z tohohle města. Zpátky domů.

551 slov

Dobrou noc ;)