Born To Die •Dnf ff•

8. Bílé Frappé

George

Zaparkuju před policejní stanicí, kde už drží u výslechu Benjamina Houstona.

„Už jsme tady" zašeptám, abych ho nevyděsil ještě více. Celou tu dobu je potichu a s prázdnotou v obličeji kouká z okýnka.

Rozepne si pás a vystoupí. Čeká až vystoupím i já. Vytáhnu klíč ze zapalování a vylezu z auta. Klíče mu vrátím nazpět a rozejdu se s ním po boku k výslechárně toho imbecila.

Koukáme přes sklo na to, jak se několik chlapů, kteří od nás rozhodně nejsou, pokouší něco málo dostat z toho zabedněnce. Jenže ten nevypadá, že by se chtěl přiznat. Nemám páru, co si myslí, že ho vytáhne víra boží? Nesmysl. Tyhle zločinci se často chodí za svoje hříchy modlit do kostela, aby jim bůh nějakým zvláštním způsobem odpustil. Jenže bůh se na takovéhle exempláře může leda tak zvysoka vysr- no vy víte.

„Davidsone, Curry, pojďte za mnou" Curry? Scarlett se u nás zjeví jako nějaká nadpřirozená bytost a oba nás táhne k šéfovi.

Dveře zapadnou, panty zacvaknout. Sedíme v šéfově kanceláří, Masonnová u dveří, o které se zády zároveň opírá.

„Byly na místě činu nějaké zbraně?"

„Než jsem se stihl pořádně podívat, hnali jste nás přece pryč. To se spíše zeptejte těch, kteří to tam teďka prohledávaj. Ale určitě tam zavolejte někoho s otiskama, ty řezné rány byly nepřesné, uspěchané, což samozřejmě i znamená, že vrah rozhodne nebral ohledy na nějaké rukavice. Spousta zakrvácených fleků měla také tvar mužské dlaně"

„Davidsone, ale vy nepracujete jako někdo, kdo hledá detaily, vy se máte soustředit jenom jako ten, který poskytuje základní informace"

„Které jsem poskytl, chcete snad i přesně na milimetry si rozměry těch dlaní? Doprdele, já vám tady dám značnej podklad, na kterém se dá už něco málo sestavit a vy to ignorujete"

„Dobrá tedy, takže verdikt je takový, že-" přeruší jeho proslov vyzvánějí pevná linka. Tohle bude důležité. „Omluvte mě, prosím?" Jeho výraz zkamení.

„Pošlete tam někoho s otiskama.."

-

„Šéf se do tebe celkem pustil, puso" zalaškuje Scarlett a malou lžící si míchá cukr v kafi.

„Sklapni"

Sedíme v kafeterii úplně vzadu. Nikdo kromě nás tu není. Občas tu ale projde někdo už zdálky značně rozrušený a tak si dojde pro šálek Turka.

Curryovi zazvoní telefon.

„Omluvte mě" řekne rychle a odejde na venkovní terasu, jejíž vchod je na druhém konci kafeterie. Pozorujeme ho dokud se za ním nezavřou dveře.

„Tak co, jak se ti pracuje s panem Clayem" zazubí se provokativně Mansonnová a usrkne si z plastového kelímku.

„Asi dobrý? Nevím, nemám moc s čím porovnávat.." přiznám.

„Se mnou se ti pracuje výborně, to je mi jasný, takže jo, máš s čím porovnávat" nadhodí mi udici.

„S ním to je trošku horší" a já se chytím. Konverzace s ní mi teď hodně prospěje.

„Jakto?" Nakloní zvědavě hlavu do strany.

„Moc jsem si s ním nesedl, každej jsme úplně jinej" vysvětlím.

„Protiklady se přece přitahují, ne?" zasměje se.

„Ne" urazím se a podívám se po Dreamovi. Ten už sahá na kliku, aby dveře na terasu zavřel, a míří si to zpátky k nám.

„Musím si odskočit, uvidíme se pak" oznámí, vyklopí do sebe zbytek bílého Frappé, poplácá mě po zádech a odejde.

„Co tak důležitého, žes nás musel opustit?" podívám se na něj.

„Ale nic" zaujme mě to. Jestli mu zas volala máma, pak dostane oficiální přezdívku mommys boy. Což je celkem červená vlaječka.

„Co děláš ve volném čase?" zeptám se najednou. Nečekal to.

„Trénuju psi, trávím čas venku s rodinou, různý výlety.." zastaví se, trochu svraští obočí, „Co ty?"

„Nic zajímavého" odpovím jednoduše. Semkne rty a pokýve hlavou. Neví si se mnou rady.

„Rodinou? Jakože máš děti a partnerku?"

„Nee, to ne, ale sestra má"

„Ta co poslouchá Lanu Del Rey?" ujistím se.

„Na zapamatování si různejch věcí seš celkem hlavička" to už vím dávno.

„Co tě vůbec přivádí do odvětví kriminologie?" rýpnu si. Pobaví ho to.

Podívá se na mě, nad něčím uvažuje. Navážu oční kontakt. Znervózní ho to.

„To je téma zas na jindy" vypadne z něj pouze. Trochu mi to rozhodí systém, v jakém jsem s ním chtěl konverzovat. No, možná trochu více.

-

22:38. Sedím na posteli a koukám do tmi. Dnešek byl zvláštní. S Dreamem si začínáme být trochu více bližší. Přirovnal bych to ke vztahu, jaký mám se Scarlett. Pracujeme spolu, občas si do sebe rýpneme, ale to, že by jsme měli nějakej ten typicky přátelský, to nikoliv. Mě to takhle vyhovuje. Kopu sám za sebe a nikdo mi do toho nemůže zasahovat.

Jsem unavenej. Víc než kdy předtím. Je to jako, když je vám sedm a vy už jste přezrání preclíky a brambůrky, které donesli tety na rodinou oslavu. Utahaní jako malá koťata se loudáte do svého pokoje. Oční víčka vám únavou padají. Sotva zalehnete do postele, a už poslední, co ten den slyšíte, je smích z obývacího pokoje.

795 slov

Nějací Avatar The Way Of Water fans?😎