Born To Die •Dnf ff•

15. Skandál

George

Moje existence je skandál.

Co se právě teďka stalo? Moje myšlení je víc chaotické než psychózní ženy dům.

Moje hlava se vrací zpátky do přítomnosti. Ozývají se rány podobné tlučení na dveře. Jsou blízko. Lépe se porozhlédnu.

„Žiješ?" ozve se flustrovaně za dveřmi.

„J-jo" odpovím ihned. Zněl tak moc flustrovaně, že kdybych do půl sekundy neodpověděl, on by ty dveře byl schopen vyrazit.

„V pohodě?" zeptá se už méně rozpačitě. Nejspíše se jeho tep ze 160 snížil na 80. Přeci jen nejsem si jistej, jestli by byl schopen rozdýchat najít mě tu mrtvého.

„Jo..asi"

„Budu v pokoji" oznámí a pak už jde jenom slyšet dusot do schodů. Rozhodnu se vylézt, nejspíše se tu ve vlastní špíně nakládám už dlouho.

-

Kuchyň toho nabízí hodně. Je to tu samé čerstvé pečivo, domácí pomazánka, mercy čokoláda a já sedící u stolu s hlavou plnou myšlenek. Nemám páru, proč se ještě stále zabývám přehráváním starých né zrovna pěkných vzpomínek. Jenže můj mozek bez toho nedokáže žít. Jed. Přece život je mnohem víc než pouhé přežívání. Spousta jedu. Dobře, to by stačilo.

Dojdu ke kredenci a natáhnu se k vrchním policím. Zásah, potopená, tím lepší pro mě. Sice mám teď menší strach z alkoholu po mé kalifornské zkušenosti, ale teď to potřebuju víc než kdy jindy.

„Jen jeden lok"

A pak další, další, další a ještě další..

-

„Co to tu sakra provádíš?" ozve se za mými zády. Zvednu hlavu, která se válela na stole, a podívám se na něj. Ruce má v bok, výraz v obličeji nejistý a konečky prstů ostražitě cukají. Sáhnu po flašce, kde se nachází ještě pár loků vodky.

„Chceš taky?" zamumlám a otočím se k němu celým tělem. Chvíli si to prohlíží, váhá.

„Co tě to popadlo takhle najednou?" klekne si ke mně a mně hlavou proletí ty nejtemnější myšlenky, které by neměly nikdy v žádném případě spatřit světlo světa.

„Špatnej vztah s alkoholem" vydrmolím.

„Vždyť přece nepiješ"

„No právě" vydechnu. Nemůžu pít. Kdybych pil, skončím jako otec. A když se napiju, tak se v něm vidím. Takže co mě vlastně nutí se stále napájet? Jed. Nedokážu s tím jedem bojovat. Je to jako stavět přehrady proti Tsunami. Nepomůže to. Nedá se před tím neustále utíkat. Jednou si v tom musí člověk prostě zaplavat.

„Pujč mi to" sebere mi tu flašku. Odšroubuje víko a zbytek štiplavé tekutiny si nalije do chřtánu.

Zírám, jak dychtivě polyká. ...Georgi stačí.

Celý obsah láhve dopije a nártem ruky si otře rty.

„Nepůjdem se dívat na film" navrhne a ukáže směr obývák. Kývnu, stejně bych neusnul.

Ani nestihnu zaznamenat, na jaký film se právě budeme dívat, a on se skáče ke mně na gauč. Je mi krapec zima, vlasy mám ještě stále trochu vlhké. Sáhnu po polštáři, kterým si zakryju nohy. On to zpozoruje a odkráčí mi do pokoje pro deku.

„Tady to máte, veličenstvo" pronese a přikryje mě. Deku na některých částech trochu zakasá a já si přijdu jako malý novorozeně. Přiskočí ke mně a uvelebí se pár centimetrů od mého levého boku. Skoro ho na sobě cítím. Ruku si položí na vršek opěradla. Pár centimetrů od mě hlavy. Slyším jak vydechuje. Georgi tohle je divný.

-

Na obrazovce televize se objeví závěrečné titulky a mně dojde, že jsem se celou dobu snažil na ten film zaostřit, jelikož moje zrakové schopnosti po pozření toho všeho alkoholu je na tom velice bídně.

„Ukaž, mám tě" přidrží mě, jakmile zdoláváme schody.

Povalím sebou na postel a on si svlékne mikinu. Stáhne si i tričko a moje oči rázem zaostří na jeho..wow..vypracované břicho. 

Mám-li být upřímnej, kdykoliv jsem byl u nějaké příslušnice ženského pohlaví doma a kolem zrovna procházel její starší bratr nahoře bez, který se zrovna vzbudil s rozcuchanými vlasy, chystal se mi prorvat kalhoty. Ale bál jsem se jít do stejného pohlaví. Neuvěřitelné, dvacáté první století a člověk se stále bojí, jestli ho náhodou někdo kvůli tomu nezabije.

I on už je trochu opilý. Jeho pohyby začínají být více nemotorné a neohrabané. Trochu mě vyděsí myšlenka, že by mohl být agresivní, jenže tu ihned zažene pohled na něj, když se zrovna prohlíží v zrcadle a dělá na sebe ksichty. Hlavou mi propluje další myšlenka, tu už se ale rozhodnu zrealizovat.

„Co tě přivádí do prostředí kriminologie, když tě na několik hodin vypne pohled na rozřezanou ženu?"

Otočí se na mě celým tělem. Jeho tvářičky jsou pod tímhle světlem jaksi růžovější.

„Říkal jsem ti, že jsem dělal u-"

„Peněz, já vím, ale teď vážně" přeruším ho.

„Otisků.." zamračí se a pak mu cuknou koutky. Skočí za mnou na postel, že hlasitě zavrže a rozvalí se vedle mě.

„Když furt tu samou práci děláš pořád dokola, tvůj mozek to přestane bavit, potřeboval jsem něco novýho" vysvětlí.

„Kdo tě k tomu přimluvil, dostat se tam je složité" pokračuju.

„Známosti?" To jsem čekal.

Pokývám hlavou a koukám na dveře.

„,Co budeme dělat?" zeptá se po chvíli ticha.

Pokrčím rameny. Něco by mě napadlo. Ty se ani nevyjadřuj.

Dalších pár minut ticha.

„Až se vrátíme domů, bude to definitivní konec našeho nějakého 'vztahu', jestli víš, jak to myslím?" Né tohle téma né. Už stačilo.

„Nevím, mám problém si udržet přátelský vztahy" přiznám.

„,Takže by z toho vylezlo možná tak to, že by ses mi snažil několik týdnů, pokud bys měl trpělivost, tak i měsíců, dovolat, jenže já bych ti to nebral"

Chvíli mlčí.

„Stává se tohle často?" zeptá se opatrně.

„Pokaždé" odpovím bez přemýšlení.

„A co Scarlett? Vždyť už se prý znáte dlouho" namítne ihned.

„Pracujeme spolu"

-

Ležíme vedle sebe. Je ticho. Jeho ruka najednou spočine na té mé. Wow.

„Spíš?" špitne.

„Nemůžu usnout" zamumlám.

„Já právě taky" informuje mě a já se na něho lépe podívám. Leží na zádech, tu druhou ruku má podél těla.

„Proč mě držíš za ruku?"

„Zkontroloval jsem ti tep, bál jsem se žes dostal otravu alkoholem a umřel"

Zaskočí mě to.

„Bojíš se smrti?"

„Extrémně.."

977 slov

Yooo trochu delší