Born To Die •Dnf ff•

29. Poznání

George

22:31. Z pohovky pozoruji jeho, jak mi připravuje večeři. Obyčejné tousty, ale mně tohle jeho gesto tvoří úsměv na tváři a mým tělem proudí dlouho neobjevený pocit radosti a spokojenosti. Samozřejmě, je to jen tato chvíle, za chvíli to bude zas jinak, ale i takhle je to nádherný.

„Tady to máš" položí přede mě talíř s třemi tousty. Usměju se na něj a on mojí tváři uchopí mezi dva prsty a trochu s ní zaškube.

„Jen jez, ještě ti udělám čaj" rozejde se zpět k plotně a poupraví si lem jeho trika.

„Ovocnej, prosím" zažádám si.

„To je mi jasný, však kdo takyže pije dobrovolně bylinkový?" rozhodí nechápavě rukama a trochu se tomu zasměje.

„Dost lidí" odpovím.

„Srát na ně" zapne konvici a zadkem se opře o linku. Líbí se mi pohled na něj. Zkrátka komu by se přece taky nelíbil pohled na někoho, kdo rozhodně není jenom kamarád, ve vaší kuchyni a kdo vám právě připravil večeři a vaří čaj? Jo je to překrásný.

„Co tak koukáš?" myšlenky zažene jeho hlas. S nakloněnou hlavou si mě prohlíží a jeho rty jsou zkřivené do polo-úsměvu. Vlasy mu lezou do obličeje a málem zakrývají jedno z jeho krásných smaragdově zelených očí. Jeho pihy v tom oranžovo-žlutém světle vynikají jako hvězdy na noční obloze. Začíná to působit jako ty renesanční malby andělů.

„Jak koukám?" zeptám se ho.

„Těma očima" otočí se ke mně zády a vypne konvici. Zalije čaj horkou vodou a lžící společně s cukrem zamíchá.

„Jakýma očima?" zeptám se znovu.

Usměje se a položí přede mě hrníček s vřícím čajem. Sedne si na židli vedle mě, ruce ležící na stole překříží, položí si na ně bradu a pozoruje mě, jak se cpu už druhým toustem.

„Těma tvýma"

-

Venku hustě prší. Škvíry mezi žaluziemi odhalují pravidelné blýskání doprovázené hromy. Bouřek jsem se jako malý děsně bál. Ten vedle mě se ke mně více natiskne a já ucítím, jak mi jeho teplý dech šimrá na zádech. Přehodí si nohu přes ty moje a zaklíní mě. Jeho ruce objeví moje paže, které začne lehounce hladit. Je to zvláštní uvědomění si, že jeho prsty ty fialově zbarvené podlouhlé výběžky na mojí kůži nalezly. Přejíždí po celé jejich délce, jednu po jedné.

„Dech beroucí" zamumlá najednou a já se odtáhnu. Co tím k sakru myslí?

„Cože?" v té tmě zamžourám na jeho tvář.

„Ty, tvůj vzhled, tvoje osobnost, vlastnosti, minulost, záliby, inteligence, zkrátka dech beroucí" vysvětlí, jenže mně to není stále jasné. Z mého výrazu to zřejmě usoudí také.

„Myslím to v tom dobrém smyslu"

426 slov

Bro sorry za tu pauzu, mám zlomený zápěstí, v piči zub, jo fakt skvělej start na léto B)