Born To Die •Dnf ff•

21. Přerušení

George

Ležení v posteli s pocitem, že jsem schopný se utopit ve vlastních slzách začne po dvou hodinách působit nějakým způsobem nostalgicky. Je to pár hodin od mého návratu od tamtud. Vyřešili jsme to v klidu. Vyřešili. Takže je to definitivní konec. Promrhal jsem svou šanci na lásku. Stejně mě nechce. Kdyby chtěl, tak by něco udělal. Jenže on s tím souhlasil. Kriste, co si to nalhávám, ikdybychom spolu skončili, nedopadlo by to dobře. Jenže můj mozek chce sobecky mít něčí ruce kolem pasu. Něčí slova lehtající můj podbřišek. Něčí dech poblíže mého ucha. Něčí rty na těch mých.

Nártem ruky si otřu slzy z očí a podívám se na hodiny. Z práce jsem si vzal volno. Už dlouho jsem si nedopřál odpočinek. Když nad tím tak přemýšlím, byla to blbost. Můj mozek teď kriticky potřebuje být zaměstnanej. Protože právě teď mě napadly ty děsivý myšlenky, který se málem nedávno staly skutečností.

Chtěl jsem se zabít před případem, během případu a i u konce případu. Jenže se to ještě nestalo. Rozhlédnu se kolem sebe. Kdybych tady teď zaklepal bačkorami, objevili by mě ve stádiu rozkladu. Je to šílený pomyšlení, ale smutná realita. Já vážně nikoho nemám. A teď nemyslím, co se vztahu týče. Myslím ty lidi, kteří se o vás postarají, když máte čtyřicítky horečky. Ty lidi, kteří vám můžou vyprat, pokud se vám rozbije pračka. Ty lidi, se kterými můžete trávit svůj volný čas. A ty lidi, ke kterým se můžete svěřit se svými problémy.

Jako mladší jsem měl s tím posledním velký problém. Svěřit se svému spolusedícímu ve třídě byl nezvladatelným úkol, ale převyprávět pomalu celý svůj životní příběh random paní na zastávce při čekání na autobus? Ningún problema (žádný problém).

-

Dream

„George je dobrej týpek" řekne strejda Herold mezitím co si nalévá dalšího panáka. Přijel jsem ho, tetu Robbie a jejich děti po práci navštívit. Sice jsme se viděli pár dní dozadu, jenže tyhle roztomilé usoplené tři ksichtíky nejde opustit jen tak.

„Jo" vydechnu a vzpomenu si na něj.

„Působí rázně, prostě jako ten někdo, kdo ti je schopnej zlomit ruku, když sáhneš na něco, co by mohlo mít na sobě viníkovi otisky" zasměje se tomu a já se přidám. Chybí mi. Mrzí mě, že to necítí stejně. Co tak vím, tak pil taky, takže roli hrál čistě a jen alkohol.

„Jo, to on je" řeknu asi více rozvážně, jelikož na mě hodí ten jeho provokativní pohled.

„Co je?" zamručím a on se pochechtne.

„Hodili byste se k sobě" tak o tohle mu jde..

„Není na kluky" odseknu rychle a založím si ruce na hrudi.

„To je asi škoda ne?"

„Bože ty seš kretén" pousměju se a zvednu se z gauče, abych se zbavil jeho podrypujících řečiček. Vím, že to myslí jako srandu, jenže v momentální chvíli se mi chce při pouhém vyslovení jeho jméno brečet. Tak hrozně moc bych si přál, aby to ráno vypadalo úplně jinak. Abychom z toho areálu odcházeli jako pár. Nebo alespoň začínají pár, který říká, že není pár, ale pro všechny ostatní pár jsou. Bože to zní komplikovaněji než mocniny. Zasraná matika.

Jenže naše přátelství jsme přece neukončili, ne? Další den po tom večeru jsme se sice sotva viděli a zpáteční cesta autem byla až moc tichá, ale o ukončení přátelství nepadlo ani slovo.

Podívám se na hodiny. Za deset sedm.

Co takhle ho pozvat někam do restaurace a pokusit se ho alespoň více poznat? Clayi, seš génius. Já vím.

570 slov

Konečně Dream pov