Zlato, stříbro, bezmocnost

8 3 0
                                    

Zlato a stříbro třpytíva se,
ale né vždy takové zdá se.
Náhrdelníky tvaru srdcového,
na prstenech ozdoby z kamene půlnočního.

Drahokamy z bílého svitu hvězd,
uchvátí královo srdce plné zlosti a nesplněných cest.
Věčností elfů ovplývá,
jejich oči se dívají, jak mnoho lidských srdcí po zlatě chvátá.

Chamtivost se promění v bezmocnost,
ty války dlouho trvají,
kvůli boháté záři kamenů, srdce navždy zkamení,
lidské ruce jednou provždy zůstanou studené,
bez doteku po stříbrné rukověti meče, jsou to jejich duše zvrácené.

Malý úryvek z téhle básně jsem dala i do své knihy Lesní Hlubiny. Neberte to jako propagaci, to jistě ne :).
Tahle báseň je jedna z těch nových a jsem na ni velice hrdá. Podle mně se mi moc povedla, jsem s ní nadmíru spokojená a to já bývám se svým dílem málokdy.
Jaký názor máte na ni vy?

V Prokletí Veršů [ DOKONČENO ]Kde žijí příběhy. Začni objevovat