Stůj

9 0 2
                                    

Stůj příteli,
kam pořád uháníš,
na koni běžíš po stráni,
když jelena zastřelili.

Aspoň spomal,
tvůj bělouš už nemůže,
vítr ho přemůže,
tak spomal.

Lesy za tebou se vzdalují,
stromy se míjejí.
Vážený pane odvážný,
do Mordoru uháníš.

Hora Osudu čeká,
Erebor vzdálený, vidíš, jak pomalu lehá.
Kraj je už dávno pryč, za tebou,
Roklinka je už jen šmouhou pestrou.

A ty pořád běžíš,
neúnavně kupředu uhániš.
Pěkným krajům se straníš,
navždy se od nich vzdáliš.

Mělo z toho být úplně něco jiného, ale moje kreativita si nevybírá, co chci :). Takže z toho vznikla báseň na random člověka ze Středozemě.

V Prokletí Veršů [ DOKONČENO ]Kde žijí příběhy. Začni objevovat