V Prokletí Veršů [ DOKONČENO ]

Smutná duše

Po lesích se večer toulám,
nové písně skládám.
Stromy mluví ve větru,
a já do jejich tonů upadám.

Měsíc svití nad hlavou,
na cestu mi září a měsíční rady mi dává.
Co tvé oko v něm uvidí,
to já vědět nesmím.

Avšak kouzlo které vydáva,
tě snad zaujme a pohltí.
Měsíční rady mi on dává,
a na cestu svítí.

Co tvé oko v něm neuvidí,
to já vědět smím.

Ref: Záblesk a pak tma.
Hvězdy postupně uhasínají.
Očí tvé to všechno vidí a ty cítíš jak to má být.
To že bouřka přichází, to ty všechno dávno víš.
No nedáváš to na sobě znát.
Ref: Ani když překročíš bolestný práh.

Mé jméno je neznámé,
nikdo ho nezná a ani já ho nechci znát.
Bloudím mezi stromy, jsou tak překrásné.
Zabloudila jsem tu již už několikrát.

Prosím vyslechni můj hlas, jak v dálce křičí, znovu a zas.
Řekni mi kde můžu být v bezpečí.
Zraněná a navždy neznámá bloudím v tmavých lesích.
Bolestně pádam do listí, když zjistím, že mé srdce obmotal chřestíš.

Ref: Záblesk a pak tma,
hvězdy postupně uhasínají.
Očí tvé to všechno vidí a ty cítíš jak to má být.
To že bouřka přichází, to ty všechno dávno víš.
No nedáváš to na sobě znát.
Ref: Ani když překročíš bolestný práh.

Ani když překročíš bolestný práh.