Vlny, plameny, život a oblaka

4 1 0
                                    

Že nebe je modré, to již dávno vím.
No stejně tu modř pořád křtím.
Za to, že v těžkých bouřích obstojí,
a to jednoduše nikdo nikdy nepochopí.

Proč moře má barvu zafíru i nebes,
a námořník mívá z vln v očích děs.
Smívají dobro i špínu, není cesty zpět.
Jen vlny rozhodnou, koho sebou smetou dnes.

I když ničí a pálí,
pořád cit jemnej má.
Žárem temnotu sebou svádí,
takovou sílou oheň ovplývá.

Chodíme po ní jak po svém území,
no ona pouze sama sobě patří.
I po ránách pořád stojí a působí,
země rozsáhlá, co nám zkrátka nepatří.

V Prokletí Veršů [ DOKONČENO ]Kde žijí příběhy. Začni objevovat