Když tuhle báseň píšu,
zapomínám na hrůzy a běh.
Po tomhle světě chodím již pár let,
a stejně si pamatuju, když mě vichr poprvé smet.Ještě jsem ani dospělost pořádně neokusila,
a už teď jsem se s mnoha věcmi vyrovnala.
Chladnou hlavu snažím si zachovat,
ať se nemusím nad blbostmi rozčilovat.Vím, jak se cítí bolest,
a přesto jsem ji neokusila.
Znám Pravdu osobně,
a přesto už jsem na ni párkrát pozapomněla.Možná že má duše je jak sopka prastará.
No když budu přeci jen ztracená,
kdo se o mně postará?
Kdo mi dokáže, že ta snaha nebyla zbytečná?Možná, že jednou ten den nastane,
kdy budu muset uchopit své vlastní opratě.
ČTEŠ
V Prokletí Veršů [ DOKONČENO ]
PoesíaMoje básne, piesne, proste všetko, čo ma kedy napadlo. Básne som písala aj po česky, ale aj po slovensky. Tie na začiatku sú staré, keď som ešte len písať začínala, preto nebudú asi zrovna najlepšie. Každí predsa nejako začínal :D.