Si sám

1 1 0
                                    

Po stopách bloudíš celkem sám,
nevíš kam jít máš.
Není zapotřebí ta ozvěna,
která se ti v hlavě ozývá.

Mé slovo pomalu ale jistě doznívá,
tobě v uších pořád zvonívá.
Všude kam se podíváš,
vidíš mně a tak mě proklínáš.

Pak já ti sladkou píseň zaspívám.
Ty křičíš: ,,Dost!"
Máš v sobe obrovskou zlost.
Z toho, jak lámu ti postupně každou jednu tvou kost.

Ty vidíš mě a znáš,
a hned víš jak reagovat máš.
Když hledím do tvých očí,
vidím, jak stojíš před rozhodnutím, jen tak zoči voči.

Si sám,
nikdo neví, kam míříš, ani ty sám.
Jsem tvá noční můra,
nazýváš mě ,,zrůda."

Na ostrůvku zoufalství stojíš,
mou pomoc pořád odmítat chceš.
Do moře slzy roníš,
upřednostníš bolest před pomocí kohokoliv, nikoho už víc vidět nechceš.

V Prokletí Veršů [ DOKONČENO ]Kde žijí příběhy. Začni objevovat