Plamenu vstříc

1 0 0
                                    

Občas všechno zdá se býti plné tmy.
Beze světla, co ukázalo by, co je v ní.
Však už když malá naděje je,
smysl ztrácí už i to, že všechno je pomíjivé.

Myšlenky kousající ubíjí, přetváří.
Jen dohady jsou, že svíčka svou záři nikdy neztrácí.
Ano, tma nastat může. . .
A já vím, co proti ní pomůže.

Ona nemá ublížit nám.
Pouze ukázat chce svou pravou tvář.
Aby pak zajistila nám věčný klid a bezpečí,
ví, že nikomu smutek a žal nesvědčí.

Nechá záři pohasnout a úplně zmizet.
Avšak i v ní lze něco vidět.
Stačí trocha vůle a uvědomění si,
že ani život přeci neví, kdo chce jak žíti.

Vede nás dávnými cestami, prošli jimi mnozí.
Nevyřčená slova šeptá nám.
Nikdy na konci té cesty nenajdete nic.
Pak už víte, že je třeba klid v duši mít a jít plamenu vstříc.

V Prokletí Veršů [ DOKONČENO ]Kde žijí příběhy. Začni objevovat