V Prokletí Veršů [ DOKONČENO ]

Křehká duše

Kvítek naděje chce v tobě plát,
avšak ty ho uhasíš, protože se ho chceš bát.
Poupátko talentu se v tobě rozvíjí,
tvou mysl opět posílí.

Krev červená, jako každá jiná,
srdce ze zlata, laskavost je ti blízká.
Tvá duše, plná radosti a štěstí,
na barevné plátno obrázek kreslí.

Tvůj žal se temnou ulicí ozývá,
na tvoje slané slzy se každý zadívá.
Zlato těžké je, to přece víš.
Tvé srdce svírá, ty to břemeno přesto chceš nést dál.

Hledíš na štěstí ostatních,
né na to své.
Prohlédni si oči ostatních,
pak se pokus nahlédnout do duše své.

Jsi tak moc citlivá, jak ze skla křehká,
dívka spanilá, laskavá, nádherná.
Hleď na ty hvězdy co v noci svítí,
Jednou budeš jedna z nich.

Neboj se pádu z nebes,
tak si může někdo něco přát.
I dobrý dopad to má,
opět někomu pomůžeš, možná přání splníš, jak ty to ráda máš.

Máte taky přítele, který by byl pro vás ochotný udělat cokoliv? A né jen pro vás? Člověk, kterej má srdce ze zlata a chce hodně pomáhat, to má hodněkrát ze všech nejtěžší.