Slova poezie

2 1 0
                                    

Když čtu, jako by se po mně slehla zem.
Pomalu obracím stránky a žiju svůj sen.
No jenom jeden žánr ve mně vzbuzuje čistotu a zároveň i napětí.
Jsou to slova poezie, básníků zasněných.

Tehdy cítím to, co jindy ne,
a přesto pořád nevím, čím to je.
Možná těmi věčnými pocity,
které v sobě autor nositi.

Ale skutečnou pravdu já v tom nehledám.
Jenom ty řádky plynout nechám.
Nemůžu a ani nechci změnit to co vidíme,
když to pouze je.

V Prokletí Veršů [ DOKONČENO ]Kde žijí příběhy. Začni objevovat