V Prokletí Veršů [ DOKONČENO ]

Velaris

POZOR! Kdo nečetl Dvůr trnů a růží a chce si tuhle sérii přečíst, tak tuhle báseň možná nečtěte, protože to je SPOILER.

,,Tam v dáli, vidíš to?"
,,Co máš na mysli příteli?"
,,Tu krásnou zemi, protéká ní ještě krásnější mínění."
,,Nevidím, nevidím příteli, no tobě to místo v očích září čím dál tím jasněji."

,,Dvoru vládne modrý král,
no hluboko v srdci mu vládne žal."
,,Vždyď je to monstrum v půl,
nepřátelé naráží na kůl!"

,,Lžeš příteli!
To jenom ostatní pravdu zamlčeli ti."
,,Tobě vladař nedovolil nahlédnout za oponu a já se ptám proč.
Vzal jsi mu snad nějakou vzácnou broš?"

,,Nevzal jsem mu nic,
ani tu jeho zatracenou zlatou síť!
A přesto mě nazývá jako jednu z těch mnoha stvůr.
Ať zhnije on i ten jeho zatracenej Dvůr nočních můr!"

On zachoval si chladnou tvář,
nač zlobit se na někoho kdo uvízl a spadl přes krutou lidskou hráz.
Pak klidně pravil: ,,Neviň ho z něčeho za co sám nemůže,
toho dvoru zřekl se."

,,Opravdu? Tak kde vládne teď?"
,,Na dvoře kde plní se sny, támhle hleď."
On prstem ukázal kamsi do dály,
a jeho společník konečně pronikl přes temné chmáry.

,,Vždyď to Velaris je,
jak z těch kouzelných legend.
Nevěřil jsem že Amarantinu skázu přežije.
Nebo snad jenom iluze to je?"

,,Ne, je skutečný stejně tak jako sny v něm.
Pojďme příteli, podíváme se na něj.
Dej vladaři šanci,
vždyď on chtěl jen své město před hybernskými spáry uchránit."