Negativita

0 0 0
                                    

Růže zvadne,
když naděje padne.
Plamínek štěstí zhasne,
když tmavé závěsy před životem zastře.

Osud už je tu,
už smrt dýchá na dveře.
Neznámý vpustí ji do domu,
žal a skázu sebou nese.

Možností pomalu ubývá,
štěstí jednou provždy skomírá.
Zdát o kráse úbohého života,
pak to všechno pomine, objeví se nicota.

Kousek po kousku,
jako červ všechno sežírá.
Ty časy jsou už pryč,
nikdo si na ně nevspomíná.

V hlavě prázdno,
Vězí to přetrhnuté vlákno.
Uvnitř duše zlomené,
blíží se ohně pekelné.

Světlo mizí do stínu,
stín mizí v nitru.
Nitro ubolené v řetězech,
řetězi mezi tisíci přůřezech.

Kamínky se tříští jako sklo,
to sklo je už dávno na kousky rozbité.
Rozbít se nikdy nemělo,
nemělo to nikdy býti tak složité.

Mnoho je už krve prolité,
Sladkými řečmi jsou skvrny prokryté.
Zda někdo věří v něco skutečné,
všechno je to jenom pomíjivé.

V Prokletí Veršů [ DOKONČENO ]Kde žijí příběhy. Začni objevovat