V hustém lese matné světlo,
a v jeho středu staré křeslo.
U ohně šedivá bába sedí,
do plamenů zamyšleně hledí.Živit si přemítá,
co zažila a co ztratila.
Kdy a jak svou látku potkala,
proč chudým mince rozdala.Chyběli jí časy kdy mladá bývala.
Občas se před světem skrývala.
Ale teď když má všechen čas na světě,
rozhodla se ho využít k psychologické vědě.A tak tam seděla a do plamenů hleděla,
čas plynul, no jako by přišla nová hodina.
A ona se znovu zrodila,
i když pouze seděla a seděla.
ČTEŠ
V Prokletí Veršů [ DOKONČENO ]
PoésieMoje básne, piesne, proste všetko, čo ma kedy napadlo. Básne som písala aj po česky, ale aj po slovensky. Tie na začiatku sú staré, keď som ešte len písať začínala, preto nebudú asi zrovna najlepšie. Každí predsa nejako začínal :D.