V Prokletí Veršů [ DOKONČENO ]

Já jsem já

Život můj se krátí,
život můj blčí v ohnivé záři.
Každý den se sama sebe ptám, kto vlastně jsem,
snad najdu jednou odpověď přece jen.

Tam někde v dáli na mě čeká nový život, nové vspomínky.
Ale co když se tím směrem vydat nechci?
Rozhodně né bez ní,
která chce, ať už konečně zapustím kořínky.

Ta, co se na mě každý večer a každé ráno díva,
a chuť do života a rady mi dává.
Ta, co mě nikdy neopustí, ta co je se mnou pořád.
A nevadí jí, když něco zvorám.

Ptáte se, kto je ta záhadná žena?
Odpovím vám, je to dívka tichá, možná přenádherná.
Je to má věčná přítelkyně,
a všichni o ní ledacos víme.

Milý lidé, jsem to já,
ta dívka pleť jak já má,
Oči stejné a hluboké,
na pohled průhledné.

Myslíte jsi, že jsem namyšlená,
pravdu vám řeknu, v žádnem případě nejsem povýšená.
Na svou otázku už znám odpověď.
A teď když se mě zeptáte kdo jsem, řeknú vám: Já jsem.