Krev co mi tělem proudí,
pálí mě jak kyselina.
Kosti se mi na kousíčky lámou a bortí,
už jenom čekám, až se nakonec zhroutím.Sloboda dávno opustila mou srdcovou klec,
zapomněla jsem zavřít dvířka.
Probíhá další zbytečný školský den,
připoutaná k dřevěné židli, pořád jen.Čekám kdy konečně ozve se ten zvuk,
kdy otevřou se dveře co vedou na slobodu.
Pak zazní radostný hluk,
štěstí může mít i jinou podobu.K čemu to, jak do nás nové informace tlouknou,
hlava mě z jejich slov bolí.
Už je nerada poslouchám,
radši si představuju, jak ta hromada betonu hoří. . .Jak to máte se školou vy? Pamatuju si ještě na ty staré časy, kdy sme říkali: ZRPŠ- Zítra ráno podpálím školu! XD
Ale teď vážně, někdy je ti opravdu itrava. Některé věci je dobré vědět, no jiné zkrátka v životě nevyužijem. Co už s tím naděláme. Doufám, že se vám taková moje školní básnička líbila.
Přeji vám všem krásný den <3.
ČTEŠ
V Prokletí Veršů [ DOKONČENO ]
PuisiMoje básne, piesne, proste všetko, čo ma kedy napadlo. Básne som písala aj po česky, ale aj po slovensky. Tie na začiatku sú staré, keď som ešte len písať začínala, preto nebudú asi zrovna najlepšie. Každí predsa nejako začínal :D.