Školní dny

1 0 0
                                    

Krev co mi tělem proudí,
pálí mě jak kyselina.
Kosti se mi na kousíčky lámou a bortí,
už jenom čekám, až se nakonec zhroutím.

Sloboda dávno opustila mou srdcovou klec,
zapomněla jsem zavřít dvířka.
Probíhá další zbytečný školský den,
připoutaná k dřevěné židli, pořád jen.

Čekám kdy konečně ozve se ten zvuk,
kdy otevřou se dveře co vedou na slobodu.
Pak zazní radostný hluk,
štěstí může mít i jinou podobu.

K čemu to, jak do nás nové informace tlouknou,
hlava mě z jejich slov bolí.
Už je nerada poslouchám,
radši si představuju, jak ta hromada betonu hoří. . .

Jak to máte se školou vy? Pamatuju si ještě na ty staré časy, kdy sme říkali: ZRPŠ- Zítra ráno podpálím školu! XD

Ale teď vážně, někdy je ti opravdu itrava. Některé věci je dobré vědět, no jiné zkrátka v životě nevyužijem. Co už s tím naděláme. Doufám, že se vám taková moje školní básnička líbila.

Přeji vám všem krásný den <3.

V Prokletí Veršů [ DOKONČENO ]Kde žijí příběhy. Začni objevovat