V Prokletí Veršů [ DOKONČENO ]

Falešné hrádky

To jsem si takhle jednou sedla a pročetla celej náš chat.
A něco se u toho probudilo, vrátilo zpět.
Nebyl dlouhej, naopak, krátkej.
No i tak poněkud křehkej.

Předtím zdálo se mi, že mě má rád.
No spletla jsem se. . .
Nemělo to logiku, chyběl tomu řád, a až pak jsem si uvědomila,
že do něj zamilovala jsem se, předcházel tomu pád.

Jenom si se mnou hrál.
Ším Amorův zasáhl pouze jedno srdce.
Ve skutečnosti o mně nikdy nestál,
a teď se mi to zdá všechno směšné.

Uklidňuju se slovy: ,,Bylo to pouze špatné období, teď už to je dobré."
Naštěstí to netrvalo věčně.
No nepřechovávám k němu zášť,
jen ať si žije dál.

Už mě nezajímá,
už je pro mně jenom známým.
Tehdy jsem byla ještě neznalá,
nebyl pro mně tím člověkem pravým.