Felix je patnáctiletý kluk, který že všeho nejvíce miluje koně. On a jeho nejlepší kamarád Jisung se společně přihlásí na jezdeckou akademii. Oba jsou přijati a připravují se školní rok strávený s koňmi. Jenže to netuší co je potká.
Na škole se sezn...
"Oni mě přijali!!" zakřičel jsem na celý pokoj a možná i barák. Začal jsem skákat po celém pokoji. Jisung na zíral jako na blázna, ale pak se přidal taky.
"Budeme spolu na škole. Budeme spolu na škole." zpívali jsme celým pokojem. Asi po pěti minutách ustavičného skákání a točení jsme se svalili na pohovku. "Nejlepší den v mým životě." řekl nebo spíše zasípal Jisung. Já jsem zatím popadal dech.
"Ťuky, Ťuky, Ťuky, nesem vám nanuky" zařvala ta malá příšera. Rozběhla se přes celý pokoj a skočila mi do náručí. "Yeon! Copak tady děláš?" zeptal jsem se jí. Ona se jen usmála a nastavila přede mě prstík. "Noooo, na baletě jsme měli dělat hvězdy, aby jsme se procvičili." podrbala se na hlavě a mě hned bylo jasné, že něco provedla. "Spadla jsem a zadřela jsem si třísku."
Protočil jsem oči. "A já si myslel, že jsi se řízla nebo si rozsekla ruku a ty jsi si jenom zadřela třísku" plácl jsem se do čela a ona se normálně začala tlemit. Jisung taky nevydržel smích na uzdě. Ona se tlemí a Jisung se válí po podlaze. Hrozně se kroutil a to mojí příšeru rozesmálo ještě víc.
Podíval jsem se z okna. Bylo tam hezky. Slunce svítilo, nebe bez mraků a jen lehký vánek. Prostě dokonalý den. Zasnil jsem se, co budeme s Jisungem na akademii dělat. Představil jsem si, jak se projíždíme na koních po louce, nebo na pláži. Akademie je totiž necelé tři kilometry od pláže. Z mého snění mě ale vytrhl dvě ruce na mých bocích.
Než jsem se nadál, ruce mě začali lechtat. Ano, jsem lechtivý a to dost. Je a bude to moje slabina. Jisung o tom ví, a proto to na mě používá, když něco nechci dělat.
Asi na mě byl srandovní pohled, protože Yeon se rozchechtala. Svíjel jsem se a trhal sebou jako nějaká žížala. Spadl jsem na zem a myslel si, že přestane. Myslíte, že se mi to vyplnilo?
Ne, nevyplnilo.
"Yeon, pojď mi pomoct!" křikl na ni Jisung. "O-opovaž se Yeon" podařilo se mi vyslovit během mého svíjení. Ale má drahá sestřička se ke mě pomalu rozešla a začala hýbat prstíky. V mém obličeji se objevil náznak nervozity.
Svíjel jsem se asi další čtvrt hodinu, než je to přestalo bavit. Celý spocený a zadýchaný jsem se odplazil co nejdál od nich. Opřel jsem se o zeď a nasávál vzduch do mých plic.
"Lixíku" ozvala se malá příšera. "Dostal jsi se na tu školu nebo ne?" otevřel jsem oči a podíval se na ní. "Noooo, jako jo dostal." odpověděl jsem jí nervózně. Ani nevím proč jsem nervózní. "TO JE TAK SUPER!!! KOUPÍME DORTÍKA A ŠAMPÁŇO A POŘÁDNĚ TO OSLAVÍME!! MAMIIIIIIII, JEDEM KOUPIT DORTÍKY!!"
Plácl jsem se do čela. Nikdo nemůže být jako ona, protože je jen jedna. Moje malá příšera. Asi pro ní mám i novou přezdívku. Bude to lochneska. Už se těším až jí to řeknu. Yeon se rozběhla přes celý pokoj, ale zakopla o mojí nohu a rozplácla se na zemi.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~ A je tu další díl!! Čekala jsem Teda, že ji vydám o něco dřív, ale upsík😅. I přesto doufám, že se vám kapitola líbí a budu ráda, když mě podpoříte hvězdičkou nebo milým komentářem.
Dobrou noc sunshines☀️☀️
Proč tam vypadá jako kočka? 🐈
Nemohla jsem odolat a prostě to tu musí být 😂😄
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Momentálně ujíždím na této písničce... Komu se také líbí a kdo je váš bias?
