I'm just here for you/hyunlix

"Možná To Bude Trochu Bolet"

Jisung's pov

Nevěděl jsem, kam mě chce Minho vzít. Celkem jsem se bál, ale zároveň byl natěšený. Min vypadal uvolněně, takže to je dobrá zpráva. Nevím jestli to víte, ale on i Hyunjin kouří. Ne Teda nějak často, ale i tak. Já proti tomu nemám nějaké výhrady. Ať si každý dělá co chce.

Zastavili jsme se ještě před menším obchůdkem co máme ve škole, kde jsme každý něco koupil, protože prý tam kam jdeme bude dobré, když do vezmeme nějaké jídlo.

Já koupil colu, vodu a další pití, zatímco Minho vzal nějaké ty dobroty. Vzali jsme na to i tašku, aby jsme to netahali jako blbci a nakonec ji pak můžeme použít jako koš.

"Máš rád hvězdy Jisungie?" zeptal se mě Minho. Já jsem přikývl. Abych pravdu řekl, přímo je miluju. Rád se na ně koukám. Uklidňují mě. Dříve jsem na ně hodně koukal s Felixem, ale teď jsme na to neměli čas. Někdy to s ním zase musím zopakovat.

"To je dobře. V tom případě se ti to místo bude líbit." pozvedl jsem obočí a zvědavě se na něho zadíval. On se na mě otočil, pousmál se, ale nic neřekl.

Šli jsme směr schody, které vedou na střechu. A v tom mi to došlo. My jdeme na střechu! Nikdy jsem tam zatím nebyl, ale většinou všichni říkají, že je zavřená. Prý se jednou nějaký žák pokusil o sebevraždu, právě skokem že střechy. Někdo ho ale včas našel a nic se nestalo.

Celkem nám cesta zabrala asi pět minut a pak tedy ty smrtelné schody. Jak já je nesnáším. Dneska jsem je vyšel snad desetkrát, jen abych se dostal do potřebných učeben. A to ani nezmiňuju, že jsem ještě hledal Lixe. Ten se nám totiž někam zatoulal a nikdo neví kde je.

"Tak a jsme tady." Minho otevřel dveře a mě se naskytl pohled na krásně vyzdobenou střechu. Byl tady projektor, počítač a deka. A zapomněl bych na stan. Kolem byla nějaká ta světýlka, aby to vypadalo útulně. Koukal jsem na všechno s otevřenou pusou.

On se jen ušklíbl a nic neříkal. Jde jsem skočil do stanu, kde byly polštářky deka a nějaké další dekorace, jako plyšáci.

Min se usadil vedle mě. Vyndal z tašky jídlo a já pití. Vše jsme položili tak, aby nám to neuletělo, kdyby začal foukat vítr. Sundali jsme si boty a Minho pustil nějaký ten film.

Shlédli jsme tak dva, než se Minho začal více tisknout ke mě. Dělal jsem, že o tom nevím. Zajímala mě totiž jeho reakce. On se po chvilce přisunul ještě blíž a zanedlouho mě objal kolem pasu. Snažil jsem se ještě stále věnovat filmu, jenže on mě začal různě hladit a hrát si s mým bokem.

Mé tváře nabraly lehce červený odstín. A pak jsem se nějak ocitl pod Minhem.

Felix's pov

S Hyunjinem jsem si povídal ještě dlouho. Bavili jsme se o koních, závodech a tanci. On stejně jako já rád tancuje. Vytáhl jsem telefon a pustil nějakou tu songu. Začal jsem se pohybovat do rytmu a Hyun se ke mě po chvíli přidal.

Choreografie byla celkem těžká, ale když ji jedete po sté jako já, dokážete si lehce zapamatovat kroky a pak je to jednoduché.

Smáli jsme se. Měl jsem pocit, jako kdyby nás někdo sledovat, ale začal jsem to ignorovat.

Tancovat jen pro měsíčním světle, které se ještě navíc odráží od jezírka je prostě kouzelné. Tancovali jsme ještě dlouho a žádná únava na nás nebyla znát.

Pak jsme se pres tanec dostali až ke zpěvu. Musím říct, že Hyunjin zpívá opravdu překrásně. Má andělská hlas, který se rozplývá přes celé molo. Mohl bych ho poslouchat dlouho.