I'm just here for you/hyunlix

"Ale Copak Se Nám Červenáš?"

Měl jsem to z části naplánované. Ze začátku ho necháme vést, ale nesmí nám moc utéct. Asi posledních dvěste metrů zrychlíme na maximum a tím ho předběhneme.

Trochu jsem se uchechtl. On si toho všiml a tázavě se na mě podíval. Já ho ale ignoroval.

Ostatní po nás začali házet zvědavé pohledy. Snažil jsem si jich nevšímat, ale někdy to prostě nešlo. Trochu jsem znervózněl, ale hned jsem se napomenul. Z čeho já mám být nervózní? Jen si dám závod s klukem, kterého nemusím, ale jinak v pohodě. Není proč panikařit.

"Všichni stát!" zavelel Hyunjin. Koně se zastavili. "Fajn, teď nás čeká asi dva kilometry po této louce. Pojedete v klusu, celou dobu až jezeru. Kdyby to někdo jo nedával, dejte si dvacet metrů pauzu." pak se odmlčel. "Jo, a ještě jeďte všichni na jedné straně a neroztahujte se. "

Začal jsem se psychicky připravovat.
Až Hyunjin zavelí, že můžeme, musím se za každou cenu udržet v sedle. Sice umím jezdit, ale ne nijak výborně. V tom byl vždy lepší Jisung.

Trochu jsem posmutněl, když jsem si vzpomněl na naše společné chvíle, co jsme spolu zažili. "Hej, co se děje? Tváříš se nějak smutně." zeptal se mě Hyunjin.

Glow se po mě ohlédla a olízla mi špičku boty. Zasmál jsem se  a setřel si jednu neposednou slzu. "Nic mi není. Já jen -, neřeš to." odpověděl jsem mu.

Chvíli mě ještě pozoroval, jestli mu to jako náhodou neřeknu. Já mlčel, a tak to vzdal. Nechtěl jsem to rozebírat. "Všichni klusem, teď!" zakřičel Hyunjin.

Každý pobídl svého miláčeka a rozpohyboval ho do klusu. Jen já a Hyunjin jsme byli na místě. "Jseš připravený?" kývl jsem a zkrátil si otěže. Glow začala přešlapovat na místě. Poplácal jsem ji po šíji. "Dobře, připravit...ke startu...pozor...teď!"

Zaryl jsem Glow paty do slabin. Hyunjin udělal to stejné a oba naše koně vyrazili stejně.

Přesně, jak jsem si naplánoval, nechal jsem jim trochu náskok, ale zároveň jsme jim dýchali na paty, nebo kopyta? To je jedno.

Jako vítr jsme proběhli kolem ostatních. Nějaké holky překvapením vyjekly. Jejich koně se lehce spalšili, ale hned je dostali pod kontrolu.

Hnali jsme se jako vítr. Glow to očividně bavilo. Cítil jsem každý její pohyb. Jak se kopyty dotýkala země. Cítil jsem její silné a svalnaté nohy. Splynuli jsme jako jedno tělo. Pohyboval jsem se přesně jako Glow.

Podíval jsem se na Hyunjina. Panečku, ten umí jezdit. Byli sladění, tak moc až jsem se na chvíli zapomněl soustředit. Glow trochu klopýtl, ale pomohl jsem jí to vyrovnat.

Zase jsem se plně soustředil jen na Glow. Právě přišel čas, kdy jsem měl nasadit naše nejrychlejší tempo a tím Hyunjina předběhnout.

Pobídl jsem ji ještě k rychlejšímu tempu. Nevím, kde se to v ní vzalo, ale ani ne za deset metrů jsme vedli. V periferním vidění, jsem zahlédl jak jsme Hyunjina nechali v prachu.

Doběhli jsme k jezírku, kde jsem Glow pomalu přivedl do klusu, a potom do kroku. "Jseš moc šikovná!" pochválil jsem jí. Odpovědí mi bylo radostně zaržání.

To už nás dojel Hyunjin. Nevypadal nijak naštvaně, ani smutně. Prostě se tvářil normálně. "Skvělá práce, Felixi. Vedl jsi si s Glow dobře." trochu jsem zastyděl. Nebyl jsem zvyklí na takové pochvali.

"Ale, copak se nám červenáš?" zeptal se mě provokativně Hyun a 'nenápadně' si olízl spodní ret. "J-já s-se n-ne-nečervenám. J-jen nejsem na takové pochvali zvyklí."