I'm just here for you/hyunlix

"Připrav Se, Pozor, Teď !"

Felix's pov

"Převeď ji do cvalu." začal jsem pracovním klusem*. Chtěl jsem se co nejlépe naladit. Když jsem s ní udělal půl kolečka, více jsem jí pobídl do jiného tempa.

Chvilku mi vzdorovala, ale nakonec jsem zvítězil. Začal jsem se pohybovat stejně jako ona. Měl jsem štěstí, že jsem neměl zrovna rajtky s rajtfleky**.

"Výborně, jste šikovní. Jestli se na to budeš cítit, tak zkusíme trysk. Jestli ano, tak půjdeme na travnatou cestu, a pak tryskem se dostaneme až sem." přikývl jsem. Chtěl jsem si co nejvíce zajezdit.

Krokem jsme se dostali z jízdárny. Za asi pět minut jsme byli na místě. Samozřejmě, cesta je delší, my to jen brali zkratkou." Takže, až doběhneš do jízdárny, nech jí několik koleček v trysku. Pak ji pomalu převeď do cvalu, klusu a nakonec kroku."

Více jsem zkrátil otěže, abych měl tu autoritu já. Vím, že Glow si ráda dělá co chce.

"Připrav se, pozor, teď!" zaryl jsem pátý do jejích slabin. Trochu se mi vzepjala, ale hned jsem ji dostal pod kontrolu. Vyřítila se jako blesk.

Vítr jí pročesával hřívu. Byla naprosto kouzelná. Byli jsme spolu synchronizovaní. Velice jsem si to užíval. Jsem si jist, že Glow také.

Na jízdárnu jsme přímo vpadli. Měl jsem štěstí, že tam nikdo nebyl, protože, jinak by jsme ho sejmuli.

Glow šťastně vykopla zadníma nohama. Pousmál jsem se. "Juhuuuuu!!" musel jsem být slyšet. Každý musel vědět, že jsem tu a užívám si život.

Rozhlédl jsem se kolem. Měl jsem štěstí, že jsem se nepodíval do oken. Ty byly plné žáků, kteří mě pozorovali.
Já si vše užíval. Ano, zjistil jsem co se stalo. Že jsem už mohl být po smrti. Že jsem spadl z Glow. Že bych se měl bát a mít strach. Jenže já nemám. Má láska k tomuto koni, ježdění a celkově čas ztrávený s koňmi.

Hyunjin's pov

Měl jsem poslední hodinu, jako učení, které jsem nedával. Těšil jsem se na Rosé. Měl jsem s ní dost promyšlený program.

"Juhuuuu!!" všichni sebou trhli. Zmateně jsme se po sobě dívali. Nikdo z nás nechápal, co se děje.

Mám štěstí, že sedím u okna. Podíval jsem se ven. A tam nějaký šílenec jel tryskem na Glow? Kde se tak dobře naučil jezdit.

"Co to tam máte?" zeptala se paní Park. Je to naše učitelka dějin ježdění. Tento předmět mi moc nevadí, ale stejně. Je to učení jako každý jiný. "Nějaký kluk nebo holka jede na Glow."
"No to se musím podívat." řekla proběhla k oknu. Paní Park je žena v nejlepších letech. Je jí asi třicet pět. Víc ji být nemůže.

Celkově je pěkná, po škole se špitá, že má něco s panem Kimem. Nikdo neví, co je na tom pravdy, ale tvořili by hezký pár.

"Je moc šikovný. Nestává se často, že by se někomu povedlo Glow takhle vést. Jen chudák ten poslední." povzdechla si a šla zpět za katedru.

"Jaký chudák?" zeptala se Lisa. "No, děcka je to celkem smutné. Ale protože jste to vy, tak vám to řeknu. Byl to nováček. Myslím, že se jmenoval Lee Felix. Bylo moc milý hoch, každému pomohl. Dobrý je příklad, když se Dino splašil jedné dívce. Neváhal ani minutu a šel ho uklidnit. Dokázal s ním navázat vztah na důvěře a Dino, teď krásně poslouchá. "začal jsem si vzpomínat na ty bolestivé vzpomínky.

" Jenže asi před třemi měsíci, nastal jeho osudový trénink. Glow se splašila. Vůbec se nedala ovládat. Já u toho tedy nebyla, ale pan Hwang mi řekl, že se tryskem rozběhla proti překážce. Pak nečekaně zastavila. Felix ji přeletěl přes hlavu. Spadla na něj celá překážka. Chlapec neměl šanci přežít. "trochu se odmlčela. Bylo vidět, že ji bolí to říkat. I když jo měla jen jednou na hodinu, chlapce si oblíbila.