I'm just here for you/hyunlix

"Není To Špatné"

Hyunjin's pov

Jakmile pan Min odešel, popadl jsem telefon a našel Minhův kontakt. Klik jsem na něj a telefon si dal k uchu. Po dvou vyzváněcích tónech to vzal. A zněl trochu naštvaně.

"Co chceš Jine? Mám něco na práci." usmál jsem se, protože jsem věděl, že u něho bude aj Jisung, který tu má být taky. "No, to je sice super, ale máme hudebku a pan Min vám za to, že jste nebyli na hodině dal povinné vystoupení. Oboum. Jo a prosím tě, řekni to aj Chanovi. Uvidíme se za deset minut." hovor jsem ukončil a telefon uklidil do kapsy.

"Felixi, jakto že máš tak hrubý hlas? Má to někdo aj z vaší rodiny?" zeptal jsem se. Samozřejmě, že to musel zdědit po někom z rodiny, nebo ne? "Nooo, nevím o nikom, kdo by měl tak hluboký hlas. Ptal jsem se na to rodičů, ale to také nevědí. Ale prý že jsem takhle unikátní." řekl a protáhl se. Při tom se mu lehce nadzvedlo triko. Podíval jsem se na proužek kůže, který se objevil a uviděl jsem něco černého. On má tetování?

" Lixi, promiň že se ptám, ale ty máš tetování? " on se na mě podíval viděšeným pohledem a vypadal, jako kdyby jsem něco měl na obličeji. "Jsi v pohodě?" zeptal jsem se. On jen kývl.

Teď mi lže. Není v pohodě, rozhodně ne. Vzal jsem do ruky telefon a napsal mu zprávu. On se na mě podíval a chtěl něco říct, ale já ho předehnal s tím, jestli by mi ho neukázal. On chvíli váhal, ale nakonec svolil. Pomalu si začal vyhrnovat triko. Už jsem viděl kousek, ale v tom do třídy vpadl Minho, Jisung a Chan. Felix se lekl a triko si zase dal rychle dolů.

Malinko mě to mrzelo, ale když nechce, aby bylo vidět před ostatními, tak mi do toho nic není.

"Hwangu, co tady děláš tomu sluníčku? Doufám že ho nějak neobtěžuješ. To si mě totiž nepřej." řekl Jisung. Zasmál jsem se a mrkl na Felixe. Ten jen pokroutil hlavou, ale také se usmíval.

"Nazdar kluci, jak se máte?" zeptal se Seungmin. Společně s nima si k nám sedli aj Bin a Chan. Minho se na mě napjatě podíval, jaká bude moje reakce. Můj úsměv se ještě více rozšířil. Kluky to zřejmě překvapilo, ale nic nenamítali.

...

Celou přestávku jsme se v podstatě bavili o úplných kravinách a smáli se. Dost jsem se uvolnil a jsem rád, že tu s náma byli i kluci.

Všechno to skončilo, když přišel pan Min, který práskl dveřma, div nevyskočili z pantu. Ani jsme ho nemuseli zdravit, protože jakmile spatřil ty tři, přemístil na ně svoji pozornost.

"Ale, ale, tak konečně vás tady máme. Pane Bangu, máte pro mě ten sešit, který mi dlužíte už od začátku měsíce?" Chan očividně znervózněl. Záporně zavrtěl hlavou. "Ne, nemám. Omlouvám se, zítra ho budete mít na stole v kabinetu."

"Tak skvěle, pojďte prosím dopředu, budete zpívat. Už mám pro vás vybranou písničku, tu pak zazpíváte na slavnosti. Bude to Bad Liar od Imagines Dragons. Pusťte se do toho." odstoupil kousek od tabule.

Chanův krásný hlas se rozezněl po celé učebně. Lidé na chodbě se zastavovali. My máme jako jediní hudebku s Yoongim. Skrz skleněnou stěnu bylo vidět, jak si berou židle a dávají si je před třídu.

"... Look mě in the eyes, tell me what you see
Perfect paradise, tearin' at the seams
I wish I could escape it, I don't wanna fake it
Wish I could erase it, make your heart believe
But I'm a bad liar, bad liar
Now you know, Now you know
I'm a bad liar, bad liar
Now you know, you're Free to go... "