Felix je patnáctiletý kluk, který že všeho nejvíce miluje koně. On a jeho nejlepší kamarád Jisung se společně přihlásí na jezdeckou akademii. Oba jsou přijati a připravují se školní rok strávený s koňmi. Jenže to netuší co je potká.
Na škole se sezn...
Vyšel jsem na chodbu. Řekl jsem si, že to bude bezpečnější, než čekat uvnitř. Nechtěl jsem to pak vysvětlovat. Opřel jsem se o zeď a vytáhl telefon. Skontroloval jsem si oznámení a viděl jsem, že ki Sung napsal
______________________________________
Jisung: Hej Lixi, kde si? Potřebujubs tebou mluvit. Jisung: Ozvi se a nedělej nedostupnýho🫤🫤 Jisung : Felixi, mám toho dost. Proč mě sakra ignoruješ?!Potřebuji s tebou mluvit nic víc. Jisung : Ztrácím naději na to, že mi odepíšeš. Dělá ti to takový problém se mi ozvat a promluvit si? Jisung : Fajn, jak chceš Felixi. Až s něčím budeš potřebovat pomoct, tak se na tebe vykašlu, protože ty mě ignoruješ. ______________________________________
Povzdechl jsem si. Jisung má zase tu svojí náladu a teď to nic nezpraví. Můžu jenom doufat, jinak přijdu o nejlepšího kamaráda. Ano, vím mám tu Jimina, Nikoho a Seungmina, dokonce nově i Chana a Bina, ale Jisung by mi stále chyběl.
"Copak tu stojíš jak hromádka neštěstí (můj mozek pomalu vypíná své myšlení a proto mě omluvte, když se mi podaří napsat podobné skvosty) ." otočil jsem se za hlasem. Hned se mi po tváři rozlil úsměv. Stál tam Chan.
"Ahoj Chane, ale jen menší komplikace." Chan se zamračil. Asi to slovo neměl rád. "Lixie, cbo se stalo. Mě se můžeš se vším svěřit. Víš to , že?" pomalu jsem přikývl. Musím říct, že je dobré mít někoho takového ve svém životě. "Noo, ono je to trochu složité."
Nějak jsem mu to převykoktal, ale stále nevypadal, že by to pochopil. Chtěl jsem mu to říct ještě jednou, ale to se ozval dusot nohou na schodišti. "Nestíhám, nestíhám. Felix na mě určitě bude čekat." můj úsměv se roztahl od ucha k uchu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nějak takto, okej👉
Changbin se řítil chodbou. Vypadal jako rozčílená godzilla. Doběhl přede mě. Začal rychle dýchat, asi není zvyklí na běhání, nebo spíše sprint, když něco nestíhá.
" Promiň, že jdu pozdě. Šel jsem se umýt a Zapoměl jsem na čas. Snad se nezlobíš." zavrtěl jsem hlavou. Nezlobil jsem se, aspoň jsem vše mohl říct Chanovi, který mě stejně asi nepochopil, ale nevadí.
"Děkuji, děkuji, děkuji." sepjal ruce a začal se modlit ke stropu, jako že k nebesům. Chápete? Ne, tak nevadí. Pak si všiml Chana.
"Nazdar vlčáku." řekl mu s úšklebkem na tváři. "Ale prasolík (jakože prase a králík 🤭můj mozek má eror 707) se začal sám socializovat. Tomu říkám úspěch." oba se rozesmáli a chlapácky se obejmuli. Bylo to krásné gesto plně přátelství.
"Jdu s Lixem ke mě. Chceš jít taky?" zeptal se ho. Chan přikývl a my se tedy vydali směr Binův pokoj.
Jako ale ten byl. Vypadal luxusně. Nemohl jsem uvěřit, že i takové pokoje tu jsou. "Takto je to zařízené jen proto, že já i moji spolubydlící reprezentujeme školu a tohle je naše odměna plus stipendium zdarma."
Jak já tuhle školu miluju. Hean je prostě vysněná škola každého koňáka. Nejenže tu je pro každé jezdce kůň, ale můžete si s ním dělat v podstatně co chcete, máte tady různé jiné sporty, jako fotbal, volleyball, basketball, florbal, tenis, pingpong, atd. Je tu toho prostě hodně.
Usadili jsme se na postel a já začal znovu vyprávět, co se stalo.
Time skyp
Kluci to nejdřív nepobrali, ale když jsem to řekl po čtvrté, byli ihned moudřejší. Chan mě uklidnil, že to není tak hrozné a Jisung na mě není ve skutečnosti naštvaný. Changbin na mě byl ostřejší, jako že když je to debil, tak je to debil. S tím nic neuděláš.
Rozloučili jsme se a popřáli si dobrou noc. Každý z nás pak zamířil do svého pokoje. Přece jenom už bylo skoro jedenáct a my máme zítra normální výuku.
Vysprchuju se zítra, teď na to kašlu. Převlékl kde se do pyžama a zalezhl do postele. Ani jsem se nenadál a spal jsem.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~ Tak ještě jedna kapitola, snad jste spokojený i s touhle a bude se vám líbit. Napsala jsem ji v rekordním čase a to dvacet minut. Jsem na sebe hrdá ☺️. Kdo ještě nespí, utíkejte do postýlek a spát, zítra je škola a my se učíme 😭.
