Felix je patnáctiletý kluk, který že všeho nejvíce miluje koně. On a jeho nejlepší kamarád Jisung se společně přihlásí na jezdeckou akademii. Oba jsou přijati a připravují se školní rok strávený s koňmi. Jenže to netuší co je potká.
Na škole se sezn...
Vyvedl jsem Fire z boxu. Na jízdárně jsem jí ještě dotáhl sedlo, abych se nepřevrátil a konečně nasedl.
Nebral jsem si ani schůdky, potřeboval jsem nějak rozhýbat svaly. Sice to není dobré takhle nasedat, protože se tím zatěžuje jedna část koňských zad, ale jednou za čas to nevadí.
Chytl jsem do ruky otěže a pobídl ji do kroku. Dělal jsem s ní nějaké ty kruhy, vlnovky, změny směrů plus ještě předjíždění kavalet.
Když už mi přišla částečně rozehřátá pobídl jsem ji do klusu. Objel jsem s ní dvakrát jízdárnu, a potom jsem ji začal směřovat na malí kříž.
Jezdil jsem asi čtvrt hodiny, když přišel táta. "Trénuješ?" zeptal se mě. Protočil jsem očima. Nenávidím, když se někdo ptá na něco co je jasné. "Není to dost jasné?"
"Nebuď drzí. Půjdu trénovat s tebou." To mi zvedlo náladu. Rád trávím čas s tátou. Mám ho sice na nějaké hodiny, ale tam se chová jako učitel. Proto jsem rád za každou chvíli ztrávenou s ním.
Vyšel ven s Lightningem. Dal na něho světle modrou podsedlovku a stejné barvy i kamaše.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Představte si, že místo drezurního sedla je skokové.
Měl jsem postavenou nějakou trať, kterou teď budeme zkoušet. Já a Fire skáčeme nějakých metr dvacet. Táta skáče to stejné, takže to pak nemusíme zvyšovat.
"Máš dobrou trať, na té se bude dobře trénovat." to mě zahřálo u srdce. Jsem rád, že se tátovi líbí. On jako trenér a závodník má nějaké výhrady k tratím.
"Fajn, jestli mohu, tak si to vezmu pod svojí režii." řekl táta. Já jen přikývl. Táta mě vždy dokázal naučit hodně věcí. "Dobře, dejme si tedy každý nějakou kombinaci překážek. Tu zkusíme oba, a pak vybereme tu, která nám sedí lépe."
Time skyp
"No a pak Niki spadl přímo do kaluže." vyprávěl jsem tátovi, o tom, jak jsem byl já, Minho a Niki v lese a náš milý Nikoušek spadl do hluboké kaluže.
Smáli jsme se. Takový den jsem s tátou dlouho neměl. "Hyunjine, já vím, že teď na sebe nemáme tolik času, ale co kdyby jsme se dnes najedli spolu a pak si dali večerní vyjížďku. Po dnešku si to zasloužíš a to stejné i koně." úsměv se mi prodloužil. Moc často večerní vyjížďky povolované nebyly."Jasně, moc rád. A pojedeme k vodopádu, možná na tu velkou louku, nebo se podíváme na pramen potoku?" přemýšlel jsem nahlas. Táta se rozesmál. "Klidně, pojedeme tam kam chceš. Teď se ale upaluj osprchovat, jseš celý zpocený." přikývl jsem.
Rozloučil jsem se, a ještě před tím jsme se dohodli, že v sedm mám přijít pro tátu a pak půjdeme společně na večeři. Pak zavoláme mámě, která je na závodech ve Francii.
Ano, máma také jezdí na koni a je to celostátní šampionka v drezuře. Moje mamka se jmenuje Hwasa Hwang. Určitě jste někdy o ní slyšeli. Jsem na ní pyšný. Právě teď jede mistrovství drezury. Má slušně našlápnuto na první místo.
