Felix je patnáctiletý kluk, který že všeho nejvíce miluje koně. On a jeho nejlepší kamarád Jisung se společně přihlásí na jezdeckou akademii. Oba jsou přijati a připravují se školní rok strávený s koňmi. Jenže to netuší co je potká.
Na škole se sezn...
Jenže Jennie mě neposlechla. Křičela na mě, ať se okna otřásaly. Na to jsem neměl nervy. "Jdu pryč a až se uklidníš, tak si promluvíme." otočil jsem se na patě a nezapomněl třísknout dveřma.
Chtěl jsem se projít a provetrat si hlavu. Opustil jsem budovu školy a šel směr jízdárna a stáje. Většina koní byla v ohradě, ale našli se i nějací, kteří čekali na svého jezdce.
Koně mě vždy dokázali uklidnit. Proto jsem za nimi utíkal, když jsem byl na dně nebo když jsem potřeboval být sám. Koně umí krásně naslouchat.
Všiml jsem si, že na jízdárně někdo trénuje. Zajímalo mě to, a tak jsem se tam vydal.
Byl to krásný pohled, na jízdárně trénoval černý kůň, podle mě andalus, a na něm chlapec s černými rajtkami a modrou jezdeckou vestou. Stejné barvy byla i posedlovka, čabraka a kamaše koně.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(dělejte, že na tom koni jede kluk)
Ten kůň byl přímo okouzlující. S menším odznakem na jeho krásné hlavě a ponožkami na nohou. A jeho jezdec byl také krásný. Oba dva, vypadali jako modelové a jejich jízda byla krásná.
Asi jsem vám to neřekl, ale ti dva předváděli drezůru. A ty vole, ta byla prostě dokonalá.
Seděl jsem tam na lavičce asi půl hodiny a pozoroval tu dvojici. Krásně mě to uvolnilo a já si vzpomněl, jak jsem drezůru poprvé zkoušel na domovské jízdárně. Z přemýšlení mě ale vytrhl neví hlas.
"Eh, ahoj já jsem Bangchan, ale můžeš mi říkat Chane. Tebe jsem tu ještě neviděl, jsi tu nový?" to mě trochu zaskočilo, nečekal jsem to. Probral jsem se a uviděl, toho kluka, jak trénoval na jízdárně.
Na koni vypadal veliký a vysoký, ale ve skutečnosti byl malý a drobný." No, eh, já jsem Felix. A ano, jsem tu nový." podíval jsem se za něj, na toho krásného koně. Je tak majestátní a vznešený. Chan si všiml, že jsem svou pozornost přesměroval na koně.
"To je Thunder, andalus. Mám ho od svých deseti, dostal jsem ho jako ročka (pro ty, co se v koních moc neorijentují, roček je pojmenování rok starého hřbetě) k narozeninám." "Páni, on je tvůj, to máš štěstí. Já vždy chtěl vlastního koně."
"No, až si nějakého koně vybereš, což bude stopro zítra, tak ti jako bude patřit. Budeš ho mít na starosti jen ty, protože co jeden kůň, to jeden jezdec. Žádný koník nemá dva lidi, kteří by se na něm střídali." to mě vcelku překvapilo. Na všech školách, které se specializují na jezdectví, měli koně vždy do dvojice, až trojice. Chan viděl můj výraz a proto dodal." Hean, je v tomto opravdu úžasná škola. Mám sestru, která chodí na školu u Busanu, a tam to takhle nemají. Ona protože koně vlastní, stejně jako já, se o něho nemusí dělit, ale jsou tam takové případy, kdy je jeden kůň na pět jezdců."
Pak ale padla otázka, kterou jsem nečekal." Nechceš si na něm dát jednu jízdárnu? Já mu zatím dojdu pro cukr." horlivě jsem přikývl." Jestli ti to nebude vadit, tak bych se na něm projel. Ale nevím, jak na tom bude Thunder. " Chan se zasmál." Prosím tě, kdybych věděl, že tě Thunder shodí, tak bych tě by něho neopouštel, ale tohle nehrozí. "
S Thunderem jsme šli zpátky na jízdárnu, kde mi Chan podal helmu." Vem to zatím krokem, až pak přijdu můžeš si dát klus a pokud se odvážíš i cval. Je prosím tě, opatrně. "
Přikývl jsem, vzal do ruky otěže a koně pobídl. Zkoušel jsem s ním různé kruhy, vlnovky a od stěny ke stěně. Musím říct, že byl krásně vytrénovaný. Reagoval na každou moji pobídku nohama. Ten, kdo ho cvičil, věděl co dělá.
Krokem jsme objeli jízdárnu asi dvakrát, než přišel Chan. "Jsem tady, jestli chceš můžeš skusit Klus." já jsem jo nechal ještě pár metrů krokem, a potom jsem jo pobídl. Okamžitě zareagoval.
Jezdil jsem na něm asi ještě patnáct minut. Pak Chan řekl, že už se stmívá a on nemá povoleno být na jízdárně za tmy. Jako díky za to, že jsem se mohl na Thunderovi svést, jsem mu pomohl ho odstrojit a vyčistit.
"Díky, za pomoc Felixi. Kdyby jsi něco potřeboval, jsem na pokoji 23. Když přijdeš ale jen tak, že si chceš povídat, budu rád." bavili jsme se celou cestu, než jsme došli k Chanovu pokoji. Tam jsme se rozloučili a já šel směr číslo 48.
Otevřel jsem dveře, očekával jsem, že tam bude Jisung a Jennie, ale místo nich se na posteli rozvalovali Jimin a Niki. Pozdravil jsem je a šel do části, kterou obývám se Seungminem.
Minie seděl u stolu a něco dělal na počítači. Nechtěl jsem jo rušit, a proto jsem si sedl na postel a zkotroval oznámení na telefonu. Byla tam jen nějaká oznámení z istagramu. Vzpomněl jsem si, že jsem slíbil Yeon, že jí napíšu nebo zavolám. Já jsem zvolil tu první variantu a napsal ji zprávu.
Time skyp
Měl jsem na uších sluchátka a poslouchal hudbu. Do toho jsem koukal na ig, jestli tam není něco nového. Seungmin ještě pracoval na počítači.
"Kliciiiii, jdeme na večeři, dneska je pizza!!!" Do pokoje nám vtrhl Jimin s Nikim za zády. Zvedl jsem se, ve stejnou chvíli jako Seungmin. Jimin mě chytl kolem ramen a Niki zase Miniho. Vedli nás, protože já ani Seungmin jsme nevěděli kam jít.
"Jsme mezi prvníma, máme ten nejlepší výběr." zaradoval se Niki. Stoupli jsme si do řady, kdy bylo asi osm lidí a u stolů jich sedělo ještě míň.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~ Tradáá,další kapitola je tu. Máme tu další postavu, tentokrát BangChana. Konečně se dostáváme k té zábavnější části a to je výuka. Jak se vám líbí Chanův kůň?
