TST:Subject C15 (CZ fanfikce)

Imunní

Zůstane na ni zírat. Je v naprostém šoku. Určitě se musela přeslechnout, není to pravda. Nemůže to být pravda. Jak by taky mohla? Všem vojákům při nástupu do výcviku dělali testy. Řekli jim, že nejsou imunní. Proto si musí dávat velký pozor a hlásit veškeré možné příznaky nemoci. Další lež? Už ji to ani nepřekvapuje. Je jich snad víc, komu o výsledcích testů lhali?

,,Já jsem imunní?" Přitom si stále myslí, že se jen přeslechla.

Ava se ji konečně podívá do očí. ,,Ano, jsi." Postaví se a začne přecházet po své kanceláři. ,,Když jsme na začátku tobě a tvému bratrovi dělali testy, oba jste vyšli jako neimunní. Ale Ben..."

Při vyslovení jeho jména se jí udělá nevolno.

,,Neříkejte jeho jméno!" I přes spoutané ruce za zády se také postaví ze židle. ,,Už nikdy nevyslovujte jeho jméno!"

Žena se zastaví na místě a znovu se jí podívá do očí. ,,...vykazoval jisté vlastnosti, které jsme k experimentu potřebovali."

Říká to tak jednoduše, žádný náznak soucitu. Jako kdyby bylo naprosto normální dělat experimenty na dětech. Je ji z toho na zvracení. Nohy se ji začnou podlamovat. Rozhodne se posadit zpátky na židli. Pageová chvíli čeká než se usadí, a pokračuje.

,,U tebe jsem viděla potenciál stát se dobrým vojákem. V budoucnu i skvělým velitelem. Proto jsme tě zařadili do výcviku. Pak tě ale museli znovu otestovat před nástupem do výcviku. A tvůj test prokázal,..."

,,...že jsem imunní." Dokončí její větu Ariana. V hlavě se jí začnou tvořit další a další otázky.

Žena přikývne. ,,Dodnes netušíme, jak je to možné. Ty první testy se předtím nemýlily. Každý se vždy pro jistotu zkontroloval. V té době si imunní nebyla."

Začíná se jí z těch informací motat hlava.

,,A pak už bylo pozdě tě do experimentu zařadit."

Je toho na ni moc. Teď by potřebovala horkou sprchu, kde by o tom mohla přemýšlet. Potřebuje to všechno zpracovat.

,,Ale i přes to jsme sledovali celý tvůj výcvik. Tvoje pohyby, tvoje reakce. Cokoliv, co by nám napovědělo, co se vlastně stalo. Zkoumali jsme i tvoji krev, ale nenašli jsme žádné vysvětlení." 

Dokončí svoje vyprávění Ava, a též se posadí na svou židli. Nohu přes nohu, prsty propletené. Asi je to pro ni přirozená pozice. Ale ani na chvíli neuhne pohledem, který stále směřuje k Arianě.

,,Stále jste mi ale neřekla, co ode mě chcete." S informací, že je imunní, se bude zabývat později.

Pageová vypadá, že tuhle otázku očekávala a na rtech se jí znovu objeví úsměv.

,,Copak to nechápeš Ariano? Ty jsi výjimečná. Nech mě, prosím, ti pomoct. Nech mě zjistit, co se stalo. Vrátíš se zpět na základnu, kde budeš pod mojí ochranou. V bezpečí. Nikdo ti už nikdy neublíží, o to se postarám."

To si snad dělá srandu. Vrátit se na základnu, pod její ochranu? Začne se tomu návrhu hlasitě smát.

,,V bezpečí? Tím myslíte někde v kleci jako nějaká pokusná krysa?"

Vidí, jak ženě na obrazovce zmizí úsměv z tváře a místo toho se objeví vážný výraz.

,,Vím, že si o mě myslíš, že jsem nějaké monstrum. Ale to nejsem. Jsem doktorka a především vědkyně. A mám za úkol pomoct lidstvu. Copak to nechápeš?"

,,Pomoct lidstvu? I za cenu mladých nevinných životů?" zakřičí Ariana na monitor. Žádný doktor nebo vědec by tohle nikdy neudělal.

,,Jděte k čertu." Zasyčí a zvedne se k odchodu.

,,Počkej." Ozve se ještě z monitoru Ava.

Ariana se zastaví u dveří jen proto, že není schopna si je sama otevřít. Ale nehodlá se s tou ženskou už dál bavit. Její bratr je mrtvý, ona živá. Už není co řešit.

,,Chci ti nabídnout řešení."

S nelibostí se otočí zpátky k ní. Ava se znovu postaví a přejde blíž ke kameře, jakoby se k ní blížila doopravdy. Když se ujistí, že má její plnou pozornost, nabídne ji něco, co Ariana ví, že nebude moct odmítnou. Přesně jako předtím.

,,Když mi dovolíš ti pomoct, subjektům z Labyrintu A se nic nestane."