TST:Subject C15 (CZ fanfikce)

Rozhodnutí

Arianino srdce vynechá jeden úder. Jen tam tak stojí, zírá jako blázen na ženu v monitoru. Znovu si ta slova přehraje v hlavě. Subjektům z Labyrintu A se nic nestane. Uvědomí si, že na chvilku přestala i dýchat. Pokusí se zhluboka  nadechnout, ale vůbec se jí to nedaří. Pageová tam jen stojí, s kamennou tváří a čeká na její odpověď. Dívka má na jazyku odpověď Ano, ale něco ji zadrží. Něco podobného už jednou slíbili. A nedodrželi.

,,Nevěřím vám. Myslíte si, že  jsem úplný idiot?"

,,Máš moje slovo." Odpoví Ava Pageová se vší vážností.

,,Opravdu? Necháte je všechny být, když vás nechám, abyste mě testovali?"

,,Necháme být jen subjekty z Labyrintu A. Zbylé subjekty ale ne. Nemůžu jen tak zahodit výsledky u již provedených experimentů."

Takže v tom je ten háček. Výměnou za záchranu jejich přátel musí obětovat sebe i další nevinné lidi. Nevinné děti. Proč ale i přesto zvažuje, že nabídku příjme? Stálo by to za to? Začne přemýšlet o tom, co by udělali ostatní. Co by udělal na jejím místě Thomas? Nebo Newt? Minho. Při vzpomínce na Minha se jí chce začít znovu brečet. Potřebuje na rozmyšlenou víc času.

,,Je to těžké rozhodnutí, já vím. Proto ti umožním, aby sis to promyslela. Ale máš čas jen do rána." Řekne klidným hlasem a vrátí se zpátky za svůj stůl. ,,ZLOSIN je dobrý, Ariano. Přemýšlej o tom." A s těmito slovy hovor ukončí a obrazovka zčerná. 

Pár minut po skončení konverzace tam jen tak stojí. Snaží se uspořádat si myšlenky v hlavě. Pak se otevřou dveře. V nich stojí muž, který ji sem přivedl. Chytne ji za paži a odvádí pryč. Ariana neprotestuje. Ani nevěnuje pozornost tomu, kam ji vede. Jen doufá, že někam, kde bude mít klid a čas na přemýšlení. To se ale bohužel nestane. Vrátí se zpátky do místnosti, ze které před chvílí odešli, a připoutají ji zpátky k židli. Velitel něco říká jejím směrem, ale nevnímá ho. Ona je imunní. Ale předtím nebyla. Jak je to možné? Někdo musel první testy podělat, jinak si to nedokáže vysvětlit. Ale Pageová říkala, že se testy kontrolovaly. Už ničemu nerozumí. Pořád o tom přemýšlí, když se venku začne stmívat. Pomalu se ji zavírají oči. I když sedí připoutaná v místnosti plné vojáků ZLOSINU, nevysvětlitelným způsobem usne.

Zdá se ji další sen. Tentokrát nesní o bratrovi, ale o Placerech. Jsou všichni spolu, v bezpečí, dokonce se i smějí. Sedí spolu v hloučku u ohně, Pánvička vypráví nějakou vtipnou historku. Všimne si, že vedle ní sedí Minho, s rukou kolem jejich ramen. Pak se na podívá, usměje se a políbí ji. Cítí se šťastně. Cítí, že všechno zlé je už za ní. Teď už bude všechno zase dobré.

Ze spánku ji vytrhne dění v místnosti. Začne se rozhlížet kolem sebe a pokouší se zjistit, co se děje. Venku je světlo. Jak dlouho spala? Všichni kolem pobíhají jak splašení. Někdo dává zpátky do přenosných boxů nějaká zařízení, které Ariana nepoznává. Ostatní je vynáší ven z místnosti. Vypadá to, že se přemisťují. Ale kam?

,,Ale ale," promluví někdo a ji chvíli trvá, než přiřadí k hlasu i obličej, ,,tak princezna se nám konečně probrala?" Je to Janson.

Ariana zažene zbytky ospalosti a snaží se plně soustředit. Proč ji vlastně nechali spát? Zrovna ji. Když k ní Janson přistoupí blíž, opře ruku vedle její hlavy o opěradlo židle.

,,Doufám, že těch pár hodin spánku ti za to stálo."

Musí být asi ještě v polospánku. Nemá ponětí, o čem to mele.

,,Když si tak hezky spala," začne a přitom ji zastrčí spadené prameny vlasů za ucho, ,,usoudil jsem, že bude lepší tě nechat spát."

,,Najednou se z tebe stal slušný člověk?" Tu předstíranou ochotu mu nežere.

,,Jsem slušný člověk. Proto jsem se rozhodl, že ti usnadním život. Už se tím nemusíš trápit."

,,Jestli si mi chtěl usnadnit život, nevedl sis moc dobře. Protože tu pořád stojíš, živý a zdraví." Odpoví a věnuje mu ironický úsměv.

,,Myslel jsem tím, že si už nemusíš dělat starosti o své přátele. Vyřešil jsem to za tebe."

Arianě se začnou dělat mžitky před očima. 

,,Co jsi udělal?!" Zakřičí na něho a zkusí se osvobodit z pout. Marně.

Janson se narovná a začne se hlasitě smát. ,,Slyšel jsem, co ti Pageová nabídla. Taková blbost. Proč se něčeho vzdávat, když můžeš mít všechno? Proto jsem ji tvým jménem řekl, že si tu nabídku může strčit do zadku."

Její srdce znovu vynechá úder. Nemůže dýchat. Zmocňuje se ji panika. Snaží se nadechnout, ale nejde to. Děje se to zase. Ten stejný pocit, když zjistila, že svého bratra už nikdy neuvidí. Pokusí se o hluboký nádech, ale její plíce jakoby přestaly fungovat. Ucítí, jak se ji hrnou slzy do očí. A nejdou zastavit.

,,Jsi slaboch," řekne potichu a nakloní se k ní, aby ho mohla slyšet jenom ona, ,,jsi nicka. Doufám, že si to konečně uvědomíš."

Je konec. Poslední naděje na záchranu svých přátel se jí právě rozplynula před očima. Už nemá žádný důvod, proč by měla bojovat. Všechno je pryč. Prohrála. ZLOSIN vyhrál.

,,Ale neboj se," řekne a začne odemykat pouta, ,,slíbil jsem ti, že se znovu shledáš s tou svojí partou. A já svůj slib  dodržím." 

Zvedne ji ze židle a Ariana neklade žádný odpor.