Útěk-2.část

1.1K 94 3
                                    

Na začátek chceme všem moc poděkovat že to s námi vydrží a ostražitě čekají kdy přidáme další kapitolku a za to že tento příběh čtete!!! Už máme 4K přečtení a 539 votes!!! Jste nejlepšíí guys!!! Dále chci opět poděkovat mé spolupachatelce GabrielaBartoov že si vždycky najde čas i na náš příběh. :* Vy si užívejte prázdniny dokud to ještě jde!!! :DDDD A snad vám je zpříjemníme i další kapitolkou. :* :)) 


Ariana neměla tušení, co dělá. Poslední dobou ztrácela jistotu v podstatě ve všem - každé její rozhodnutí bylo ovlivněno emocemi a nebezpečím. Bylo špatně, když myslela takhle narychlo - nebo spíš když nemyslela vůbec - a ona si to moc dobře uvědomovala. Přesto nedala najevo zaváhání.

Běží chodbou a slyší křik lidí, kteří se nacházejí v dolním patře budovy.

,,Nikomu se nemusí nic stát..." ozývá se jim nad hlavami Janson a v konstrastu s jeho tvrzením se okolím rozhlehne střelba a lidský jekot.

Za dalším rohem se skupina srazí s vojáky ZLOSINu.

Ariana, která běží v jejím čelem, do vojáka doslova strčí a odrazí se od jeho hrudi. V další sekundě na ni míří zbraně všech mužů před ní. Nestačí je ani spočítat a už slyší, jak se všechny do jedné nabijí. Ani jedna z nich přitom nemíří na nikoho jiného než na ni. Samozřejmě. Svým subjektům by ZLOSIN neublížil. Ale jí? Určitě už vyšlo najevo, že se k nim obrátila zády. Teď představuje pouze překážku.

,,Ariano!" vykřikne za ní Newt a dívka neúprosně zvedne zrak k vojákovi ZLOSINu. Je více než jasné, že ji teď zastřelí. Neměla zbraň a sotva by je všechny stačila odrovnat dřív, než ji zabijí. To ale neznamená, že dá najevo slabost. Zatne ruce v pěst a vypne se v zádech. Neuhne pohledem. Neuhne.

,,Tak už to udělej," procedí skrz zuby a okamžik na to opravdu přichází střelba. Ariana čeká, až jí hrudí projede bolest, nic takového se však nestane. Namísto toho vojáci před ní padají k zemi, jeden po druhém.

Za jejich těly stojí Brenda.

Ariana vytřeští oči a druhá dívka se na ni usměje, načež zamává malou pistolí ve své ruce. ,,Tak pojďte, dělejte!"

,,Stůj!" štěkne Ariana a ani neví, kde se v ní vzala síla tak náhle zvednout hlas. Ruce se jí chvějí, není si jistá, jestli zmatkem, který cítí, nebo úlevou, protože právě unikla smrti. ,,Jak mám vědět, že jste je nezavolali vy?" vyjede na kamarádku.

,,Co?" nechápe Brenda. Přestože se jí po obličeje přežene vlna dotčení, převáží spíš otrávenost z toho, jak se jí někdo vůbec může ptát na něco tak hloupého. Protočí očima. ,,Ne, Ariano, proboha. To ten hňup Barkley."

Ariana si není jistá, jestli by jí to mělo přesvědčit. Potlačí nutkání dívce uvěřit a ptá se dál. ,,Proč jste je sakra pověsili vzhůru nohama, Bren?!" Ukáže na Thomase, který se postaví k jejímu boku.

Brenda si povzdechne. ,,Jorge jim nevěřil. Ježiši, ať vám to vysvětlí sám, s tím já nemám co dočinění. Ale teď odtud musíme zmizet."

,,Nerad to přiznávám," ozve se za nimi Minho, ,,ale ona má pravdu."

,,Jorge nás odtud dostane," prohlásí Brenda a upřeně se podívá Arianě do očí. ,,Věřte mi."

,,Vážně doufám, že nás nevedeš do pasti," oznámí Ariana Brendě, když doběhnou do místnosti, do které je přivedli po jejich příchodu. Rychlým krokem procházejí na její konec a Ariana se ještě ohlédne, aby zkontrolovala, že jsou všichni v pořádku. Střetne se s Teresiným pohledem. Snad víš, co děláš, sděluje jí modrooká holka pohledem.

TST:Subject C15 (CZ fanfikce)Kde žijí příběhy. Začni objevovat