TST:Subject C15 (CZ fanfikce)

Malé komplikace

První co řeknu bych se vám chtěla omluvit za  neaktivitu :((( Strašně moc se omlouvám ale bohužel...nějak jsme zapoměli napsat novou kapču a jak již moje spolupachatelka psala ve svém příběhu...byla věčně bez internetu a já...já bych to nedokázala napsat tak jako to zvládne ona :( :* :DDD Jinak přeji hezké prázdniny užívejte snad vy máte sluníčko a je u vás teploučko 3:) :DDD Tak snad se vám bude dnešní kapitolka líbit a vynahradí vám to čekání :33 A hrozně moc bych vám chtěla poděkovat že jste to snámi vydrželi a pořád tuhle fanfikci čtete jste nejlepšíí a mám vás všechny ráda :* Děkujů :33 No nic...dost keců a hurá za naší Ari!!! 3:) :3

Newt ji buď neslyšel, anebo neměl chuť se k ní obracet, proto došla až k němu, aniž by dal nějak najevo, že si je vědom její přítomnosti. Ariana nechápe, na co tak civí, vzhledem k tomu, že stojí čelem ku zdi na opačné straně ulice, nicméně jen se mlčky postaví po jeho boku a čeká.

Po chvíli to začne být poněkud nudné.

Zrovna ve chvíli, kdy už se chystá otráveně povzdechnout, Newt konečně promluví.

,,Obdivuju tě, víš to?" řekne a dívku to naprosto šokuje. Čekala něco jako: ,,Jsi úplně pitomá." nebo: ,,To byl ale hloupej nápad." nebo prostě: ,,Já ti to říkal." Ale tohle ji vyvede z míry natolik, že se vzmůže jen na hloupé: ,,Proč?"

,,Kvůli tomu, co děláš pro skupinu."

Zacukají jí koutky úst. ,,Ach, jako to věčné zachraňování vašich zadků..."

,,Kvůli víc věcem. Jsi jako Thomas v ženským podání. A možná v šílenějším."

,,Asi... dík?" zamrká Ariana. Pak odvrátí zrak a myšlenkami sklouzne k Thomasovi a Brendě. Jsou v pořádku? Kde asi jsou?

,,Najdeme je," pronese Newt, jako by jí četl myšlenky, a ona už horlivě přikyvuje. Odhodlaně se na něj podívá.

,,Ano, to najdeme," přitaká a narovná se, následkem čehož jí celým tělem projede bolest a tak následujícím slovům dodá větší důraz, než původně chtěla. ,,Já je najdu. Zítra."

Newt po chvíli pochopí, že to myslí vážně. Otevře pusu a zavrtí hlavou, v očích čirou hrůzu. ,,Tak to ani náhodou," vychrlí ze sebe okamžitě. ,,Ještě nejsi v pořá-"

,,Už jsem se rozhodla," utne ho Ari v půlce věty.

Newt zasténá a promne si oči. ,,A je to tu zas. Ty tvoje rádoby hrdinský činy. Vždyť se zabiješ!"

,,Ts! Prej rádoby hrdinský!" odfrkne si dívka a chce si uraženě založit ruce na hrudníku, jenže při tom pohybu se jí pohnout obvazy na její ráně a zasáhne ji další vlna intenzivní bolesti. ,,Au! Zatraceně." Zvedne rozčílené oči k Newtovi dřív, než se k ní stačí vrhnout s tím, že má být opatrnější, a zasyčí na něj, možná trochu dětinsky: ,,Moje činy jsou stoprocentně hrdinský. Úspěšnost devadesát devět celých devět procenta. A ostatní musíme najít co nejdřív. Myslela jsem..." Nadechne se, protože jí rána šíleně bolí, ale svůj monolog i přesto hodlá dokončit. ,,...myslela jsem... že zrovna ty to chápeš. Že chceš Thomase a Bren taky najít - nebo přinejmenším Thomase."

,,Samozřejmě, že je chci najít," ohradí se Newt okamžitě a zamračí se na ni. ,,Ale ne za cenu toho, že tím ohrozíme zbytek skupiny."

Ariana zamrká a ohromeně na něj zírá. ,,Ale vždyť..."

,,Ari," řekne hoch důrazně, ,,když jsi ke mě šla, málem jsi omdlela. Tvůj stav není ani zdaleka tak dobrý, abys zvládla dlouho stát, natož tak někam cestovat. Navíc v tomhle horku..."