TST:Subject C15 (CZ fanfikce)

Zóna B

Zdravíím, zdravíím a ještě jednou zdravíím!!! :* :DDDD Moc se všem omlouváme, hlavně já, že jsme dlouho nic nepřidali. :(( Protože bohužel nějak jsem dostala horečků šprtů jak já tomu říkám a pořád jsem se učila a když byl čas tak bohužel nebyla nálada ani nápady :(( Tak se vám všem omlouvám a děkuju že to chápete a nadále čtete náš příběh :* Jste fakt skvělýý!!! <3 Tak si užíjte tu dlouho očekávanou kapitolku a doufáme že si ji užijete!!! :* :))

Minho zůstane v autě sedět až do rána, aniž by zamhouřil oka. Myšlenky se mu honí všemi možnými směry - několikrát dokonce otevře dveře a málem vystoupí, aby dívku našel, ale nikdy to neudělá. Prostě jen sedí za volantem, v tichu, ve tmě, a uvažuje, jestli je vážně takový idiot, jak si myslí.

Mezitím Ariana pochoduje po písečné duně a zuří. Ona už k závěru, že to idiot rozhodně je, dávno dospěla. Teď má co dělat, aby nevybuchla a nešla mu zakroutit krkem.

Líbat ji. Co ho to jako napadlo? Byl to snad nějaký způsob, jak ji ztrapnit, jak dokázat, že je to jen hloupá malá holka, co se nechá rozptýlit troškou citu?

Nechala se rozptýlit. Ale ne proto, že by byla ufňukaná holka, nýbrž protože ji tak šokoval.

Idiot! O co mu zatraceně jde?

Idiot, idiot, idiot!

Ariana už málem vytvoří díru, jak pod sebou neustále odkopává písek. Snaží se uklidnit - chytí se za vlasy a zhluboka se nadechne. Vyděsí ji, když spatří na obzoru vycházející slunce. Potom dveře od auta bouchnou, jako by někdo vyšel ven, ale když se ohlédne, Minho je stále vevnitř. Nepřekvapuje ji to - takhle už to udělal několikrát. Nejspíš pokaždé ztratil odvahu za ní jít.

To je, jen tak mimochodem, dobře, protože kdyby přišel, zcela určitě by ho pomalu a bolestivě zabila.

Ne, to bych neudělala, uvědomí si Ariana té noci snad už po sté. A to je na tom to nejhorší. Je tak rozzuřená, protože si myslela, že s Minhem už tvoří něco jako tým... a on to samozřejmě musel zkazit.

Idiot! Co si tím chtěl dokázat? Hodlal snad s Arianou odcválat na růžovém jednorožci vstříc východu slunce? V tomhle světě není na nic jako je láska místo a on to musí vědět. A navíc... je to Minho. Ještě minulý týden žila v domnění, že by se jí nedotkl ani špičkou hole. Tak co to zatraceně...

Ariana frustrovaně vzdychne. Je jí z toho na nic. Ze všeho tady jí je na nic. Když se ohlédne k táboru na spící Placery... udělá se jí špatně z toho, jak moc jí na nich záleží, a oni přitom ani netuší, kým doopravdy je. Políbil by ji Minho, kdyby zjistil, za jakým účelem sem původně přišla? To těžko.

A pak se jí udělá ještě hůř, protože na okamžik nevidí smysl - smysl čehokoliv. Dělala to pro Benjamina. Dělala to pro bratra, který je už celou věčnost po smrti. Neměla ani možnost ho pochovat. Říct mu sbohem. Vidět ho vyrůstat-

Pevně sevře oční víčka k sobě, aby zarazila slzy, což ji znovu rozzuří - tak se opět navrátí k nakopávání písku.

Písek. Stupidní písek. Kdy už tahle pošahaná poušť skončí? Kdy už skončí tohle všechno?

Musí začít něco dělat, aby se přestala tak užírat. Okolí osvítí první sluneční paprsky a ona se zhluboka nadechne a otře si oči. A pak jistým krokem zamíří k táboru, aby ostatní probudila.

Ariana všechny budí tak, že už v momentě, kdy otevřou oči, je jim jasné, že je něco špatně. Dívka se ani nesnaží předstírat, že je v pořádku - má to proti povaze. A tak vrčí a kope do všech, kteří ještě náhodou nezaregistrovali, že se vstává, a nutí je se chystat.