TST:Subject C15 (CZ fanfikce)

Útěk

Dneska se mi nechce nic rozepisovat tak si úžijte tu konečně přidanou kapitolku guys!!! :*

Možná by se mohlo zdát, že se všem v místnosti zastavilo srdce - až na to Arianino. Z faktu, že Barkley před ní drží zbraň, prostředek, kterým by ji skutečně mohl zabít, finálně, nezvratně, neodčinitelně, se jí rozproudila krev v žilách, donutila ji se napnout v zádech a zatnout ruce v pěst. Cítí, jak se jí hrne krev do tváří a jediné, co si uvědomuje, je adrenalin proudící celým jejím tělem. Jsou pocity před smrtí právě takové, anebo je Ariana prostě jen... magor?

,,Chystáte se někam?" zavrčí na ně Barkley, prst stále připravený nad spouští, načež Arianě zacukají koutky, protože na tuto otázku jí naskočí hned dvě odpovědi, které si vzájemně odporují, asice:

1) Tím si nejsem jistá. Může se mrtvý člověk někam chystat?

2) Vlastně ano, chystala jsem se kopnout tě do tvýho velkýho vředovitýho zadku, ale zaráží mě ta nepříliš přátelsky vyhlížející pistole, kterou držíš v ruce.

Nakonec má chuť dokonce říct: ,,Pojď si to vyříkat jako chlap s chlapem.", nicméně potom si to rozmyslí. Protože ona není chlap. A protože nemá zbraň.

,,Nestřílej na nás, Jansone," zachrčí Barkley do vysílačky v jedné své ruce, druhou na ně stále míří. ,,Jsou tu všichni, i ta vaše holka. Dovedu ti je."

Ariana znovu zrudne, tentokrát vzteky, protože Placeři si mezi sebou vymění překvapené pohledy. Koho myslel tou holkou? To je nejspíš otázka, která jim běží hlavou. Ariana už ale není žádná jejich holka. Nemá se ZLOSINem nic společného, kromě toho, že je všechny zabije, samozřejmě.

Teresa sklopí hlavu, jako by snad měla za to, že tou dívkou je myšlena ona. Ariana chce říct: ,,Neboj, to já jsem tady ta, co pro ně má momentálně makat." Jenže to nemůže a navíc ji něco v Teresině tváři znejistí. Skoro jako by...

,,Jdeme!" vyštěkne Barkley a to odpoutá Arianinu pozornost od Teresy na něj. Musím něco udělat, letí jí hlavou, zatímco pomalu, téměř bezmyšlenkovitě udělá krok směrem k Barkleymu. Tím si vyslouží jeho zbrklou reakci - špička pistole teď míří přímo mezi její oči. Ariana secvakne zuby. Udělá další krok.

,,Co to děláš, Ari?"ozve se zezadu Newt, což je přesně to, v co doufala - Barkley přesune zrak na něj a ona využívá jeho nepozornosti k vykopnutí nohy do výšky jeho ruky. Trefí se přesně do jeho zápěstí, načež společně s Barkleyho výkřikem zbraň letí vzduchem a přistává na zemi. Ariana jí nevěnuje pozornost, ohání se pěstí a zasahuje Barkleyho do brady. Velký muž se zapotácí a než stačí přejít do protiútoku, Ariana znovu útočí - vykopává a zasahuje muže do hrudi, potom pěstí znovu do tváře. Pokračuje, dokud Barkley neztrácí rovnováhu a nepadá na podlahu. Ani potom ale není schopna se zarazit.

Obkročmo na něj sedá a mlátí jako šílená, nepřestává, když jí ruce začne zbarvovat krev, nepřestává ani když Barkleyho hlava bezvládně padá k jeho ramenu a on už nereaguje. Mlátí a mlátí a křičí, ječí strašlivá slova o něm, celém ZLOSINu a o Benjim, jejím bráškovi, který si nezasloužil nic z toho, co mu udělali. Byla by schopna pokračovat dál, jenže někdo ji táhne dozadu - dva páry rukou, protože jedna osoba by to pravděpodobně nezvládla. Minho a Thomas.

Asiat se jen ujistí, že už je zase při smyslech, že se nehodlá znovu na muže vrhnout a bít ho dál - potom se ohýbá a bere ze země odhozenou pistoli. ,,Jdeme odtud, čóni!" nakáže a vyběhne směrem k východu,

Thomas Arianu stále podpírá. ,,Hej, jsi v pohodě?"

,,Co to sakra bylo?" šeptá Ariana a prohlíží si svoje zkrvavené ruce. Upírá zrak na Thomase. ,,Co jsem to udělala?"

Nebyla snad stejná jako Barkley? Tohle byl moment, kdy měla Placery zradit. Uvědomuje si, že takhle by to dopadlo, kdyby se nedozvěděla o Benjaminově smrti - zradila by je jako teď Barkley. O co byla lepší než on?

Byla jenom vzteklá. Tak strašně moc vzteklá, až se jí úplně zatemnila mysl.

,,Musíme jít," prohlásí Thomas jemně a začne ji tahat směrem k Minhovi, který čeká u dveří do chodby a rukama je pobízí, aby si pospíšili.

,,Ne," odporuje Ariana a zaráží paty do země. ,,Brenda a Jorge. Musíme je najít."

Všichni jí věnují pohled pro blázna.

,,To snad nemyslíš vážně," prohlásí Minho a zavrtí hlavou, jako by vlastně ani nebylo těžké tomu uvěřit.

,,Neodejdu bez nich," říká Ariana a už už chce dodat, že klidně můžou pokračovat bez ní, avšak nemůže, neboť Minho právě spouští další ze svých proslovů.

,,Tak heleď princezno, možná máš ještě plnej mozek té tvojí zfrasené whisky, ale jestli sis nevšimla, tvůj kámoš nás pověsil hlavou dolů ze stropu, zatímco sis užívala na soukromý párty pro VIP. Nikam se nejde. Mizíme odtud."

Idiote! chce Ariana vyjeknout, ale udrží se. ,,Nevěděla jsem, že tady... visíte, zatraceně už, a Brenda to nepochybně taky nevěděla. A byl to bourbon!" Ariana se od Asiata odvrátí a upře pohled na Thomase. ,,Můžete jít beze mě. Ale já je tady nenechám. Jsou poslední, kdo mi zbyl. Věřím, že ty bys pro svoje kamarády udělal totéž."

Thomas jí kouká do očí snad celou věčnost. Pak se kousne do rtu a kývne. ,,Věříš jim?"

,,Způsobem, který se nikdy nezmění. Byli pro mě úplně prvními přáteli. Stejně jako pro tebe Chuck. Já... Jorge... určitě měl důvod, proč vás sem pověsil. Věř mi."

Minho si odfrkne, pak je chvíli ticho. Následně si Thomas vymění pohled s Newtem a kývnou, oba dva naráz, načež Mminho nešťastně zasténá, což může znamenat jediné - Ariana vyhrála. Usměje se, nemůže si pomoct, hned svou radost ale zakryje. Nad hlavami se jim stále ozývá varování ZLOSINu. Celá budova je nepochybně hledá.

,,Máš tušení, kde by mohli být?" ptá se Newt a Ariana zavrtí hlavou.

,,Chce to plán, Thomasi," říká Teresa a Ariana znovu vrtí hlavou.

,,Nepamatujete si, co jsem říkala? Na plány není čas, když máte za zadkem smrt. Prostě utíkejte za mnou a snažte se nenechat chytit."

S tímhle slovem vybíhá ven z místnosti a ostatní ji následují, tentokrát už téměř bez zaváhání.