TST:Subject C15 (CZ fanfikce)

Žárlivost

Ahoj lidičkýýý!!! Anó já žijůůů!!! :DDDD Moc se omlouvám že sem dlouho nic nepřidala musela jsem o prázdninách dohánět ZAV (ti co to znají ví, že je to děs :/ :DDD) , to je program kde píšete všemi deseti a je to hrůzáá :O :( :DDD Jinak  omlouvám se že pozdě  ale užívejte si  školu a ať máte dobré známky a vše vám vychází a těm co začíná taneční tak hodně štěstí a hlavně si nic nezlomte :O :DDD A ještě bych vám strašně chtěla poděkovat za to že tohle stále čtete ikdyž dlóouuhoo jsem nic nepřidala :(( Díky moc opravdu jste skvělýý :* <3 Tak si užíjte kapitolku a byla bych ráda aby jste mi do komentíků napsali názor na to, co si v nové kapitolce přečtete 3:) :DD 

Jejich cesta probíhá překvapivě klidně. Nikde žádní raplové a díkybohu ani ZLOSIN. Jediné, co Placerům způsobí mírné trable (a taky nevolnost), je Arianina zběsilá jízda. Ona je dost možná jediná, která si vlastní řízení užívá, ale je jí to jedno. Z přihrádky na ni vypadly stylově vyhlížející brýle a když si je narazila na nos, připomínala mafiána. Nebo někoho, kdo právě vykradl banku. Zkrátka vypadala jako někdo nebezpečný - nebo si to alespoň myslela.

Jorge se na ni podíval a zavrtěl hlavou, jako by byla malé dítě, co si hloupě hraje.

Ariana si brouká. Brouká si a pozoruje krajinu, prázdnou, vyprahlou, horkou. Celý den, který tráví v autě, bubnuje prsty do volantu. Připozdívá se, když jim dojde benzín.

,,Ksakru!" zakleje Ariana a bubnování do volantu přejde v jedno prásknutí, načež auto zatroubí a všichni na korbě sebou polekaně cuknou. Ariana zastaví. ,,Bezva. Teď abych našla další auto."

Jorge na ni vrhne pohled, který jasně naznačuje, ať na to ani nemyslí. Kdy s těmi pohledy sakra přestane? pomyslí si Ari a nakvašeně vyskočí z auta a práskne za sebou dveřmi. Na záda si hodí batoh a otočí se, aby na ostatní vrhla pohled přes okraj brýlí.

,,Příště," promluví Newt a seskočí z korby dolů, ,,bude řídit Jorge. Nebo kdokoliv jinej, jenom ne ty."

,,No tak," ušklíbne se Ariana a ublíženě si založí ruce na hrudi. ,,Nejela jsem až tak rychle."

Odpověď přijde jednorázově od všech přítomných: ,,Ale jela."

,,Pff. Srábotky," odfrkne si tiše dívka a prohrábne si hřívu rudých vlasů. Nahlas pak řekne jen: ,,Dál musíme jít pěšky."

,,Proč vůbec jedeme pouští," ozve se Pánvička a jeho hlas vypovídá o tom, že už je na pokraji vyčerpání, ,,když už jsme na kraji města byli? Neodjíždíme náhodou špatným směrem?"

,,Jo, jasně," promluví Ariana, aniž by se na něj podívala. Pozoruje rozlehlou krajinu před sebou. ,,Protože já vás moc ráda vozím okolo. Ne, ty pako - město je rozpadlý a roztroušený, rozdělený na různý části. Zóna B..."

,,Je tímhle směrem," dokončí Jorge a ukáže přímo rovně. Do okolního ticha se ozve zakručení Arianina žaludku.

,,Woa," zvolá Minho. ,,Sakra, Ariano, nakrm tu bestii, co máš v břiše."

Dívka protočí očima. ,,Od rána jsem nejedla," vysvětlí a okamžik na to už jí Jorge hází müsli tyčinku. Vděčně na něj kývne - opravdu už má šílený hlad. Poté si rozdají tyčinky i ostatní a protože to vypadá, že potřebují chvilku oddech, Ariana si automaticky sedne na zem. Ostatní ji následují.

Zatímco do sebe všichni cpou tyčinky, jako by v životě nic lepšího nejedli, Jorge řekne: ,,Až je najdeme, musíme sehnat jídlo a nějaké další věci. Doplnit zásoby. Za normálních okolností bych navrhl, že se v zóně B rozdělíme..."

Nestačí ani dokončit myšlenku a už se ozývá jak Ariana, tak Minho, oba zároveň. ,,To sotva."

Jorge se zamračí a vypadá, že už opravdu nemá trpělivost. ,,Kdybyste mě laskavě nechali domluvit, věděli byste, že to ani navrhovat nebudu. Nemůžeme si dovolit riskovat další rozdělení."

,,No a..." Newt si odkašle, když se na něj strhne pozornost všech. ,,Máme nějakej plán B, kdyby... kdybychom Brendu s Tommym nenašli?"

,,Musíme je najít," vyhrkne Teresa. ,,Prostě musíme."

,,Sněhurka má pravdu," zareaguje Ariana a zmuchlá obal od tyčinky. ,,Pokud je nenajdeme, tak... tak je všechno v háji."

,,Jo," souhlasí Jorge a zachmuří se při představě, že by Brendu už nikdy neměl vidět. Pak si povzdechne. ,,Žádný plán B není."

Newt přikývne a sklopí zrak. Ariana nestačí ovládnout slova, co jí vyletí z pusy. ,,Nechceš se jít projít?"

Blonďák překvapeně zamrká. Tvář má strhanou a unavenou, přesto se však bez odpovědi zvedna a vytáhne do stoje i Arianu.

,,Nechoďte daleko. Musíme zase vyrazit a měli byste si ještě odpočinout - hlavně ty, Ariano," ozve se Jorge a dokonce i varovně pozvedne prst. Dívka protočí očima a mávne na něj, načež táhne Newta pryč.

Minho se přistihne, že na ty dva civí. No, popravdě... přistihne ho Pánvička. Asiat ani nepostřehne, že za dvěma vzdalujícími se postavami mhouří oči, když se jeho kamarád hektavě rozesměje.

,,Čemu se směješ, frase?" nechápe Minho, což Pánvičku rozesměje ještě víc. Bývalý běžec zavrtí hlavou a zase upře pohled k Arianě s Newtem kráčejícím rucu v ruce. Vůbec se k sobě nehodí, napadne ho. Jsou jako... oheň a led. Naprosté protiklady - Ariana jako hurikán, Newt jako letní vánek. Ona jako tsunami, on jako nepatrná vlnka. Ariana je živel - je živel jako on sám. Potřebuje k sobě někoho, kdo pochopí, že je nezkrotná. Nezastavitelná. Tak trochu šílená.

Pánvička se pořád směje. Minho si všimne, že už mu tečou slzy, což rozesměje zase Arise. Dokonce i Teresa - Teresa, co se věčně utápí v depresích! - se s nimi chechtá. ,,Co je?" zeptá se Minho vztekle.

,,Nic," zavrtí Pánvička hlavou. ,,Já jen, že tady čmuchám nějaký rozbouřený hormony."

,,Cože čmucháš?" utrhne se na něj Minho a ohrne ret. ,,Bez urážky, ale to vyznělo tak nějak nechutně."

,,Kdeže, Minho. To není nechutný, to je láska. Tobě se líbí, že jo?" Stále ještě očividně pobavený pokývá hlavou směrem ke dvojici opodál.

,,Newt? Ne, není můj typ. Ale s Arisem bych si třeba dal říct..." Zakmitá na hubeného kluka obočím, ale ten ho nevidí. Nebo možná spíš předstírá, že ho nevidí.

,,Pff," odfrkne si Pánvička. ,,Moc dobře víš, o kom mluvím."

,,To jeho zakecávání to jen potvrzuje," ozve se Teresa a Pánvička se rozesměje a plácne si s ní. No jasně, nejlepší kámoši.

,,Ty máš zrovna co říkat, bledule. Thomas sem, Thomas tam, nechte mě na Thomase zírat, zatímco spí..." Teresa se při vzpomínce na ztraceného hocha zase zachmuří a tak se Minho rozhodne vybruslit jinou cestou. ,,Melete frasárny. Do ní se zamilovat? Ani za sto let."

Hoch to očividně nehodlá jen tak vzdát. Pořád se uculuje, načež říká: ,,Ach láska, vrtkavý to cit... Ve vzduchu cítím nadcházející romantiku, epický vztah, ano ano... nechte mě se soustředit... to je... no jistě, stoprocetně! Visí tu Minhova žárlivost!"

Minho se na něj zaškaredí a zvedne se. ,,Udělej mi laskavost a přestaň kecat kraviny, Pánvičko. Nebo nekecej vůbec. Jdu si lehnout."

Zamíří k autu. Pánvička rozhodí ruce v sebeobraně a zavolá: ,,Jen říkám, co vidím!", ale Minho už ho nevnímá. Vleze si do auta a zavře se uvnitř, aby neslyšel nic a nikoho. Nohy si vyhodí na palubní desku a otočí se tak, aby byl zády k ostatním, kteří sedí venku na písku.

Zamilovat se... do Ariany. To určitě.

Větší pitomost v životě neslyšel.