TST:Subject C15 (CZ fanfikce)

Bolest

Zdravíím!!! Tak co byli jste hodní??? :)) Já myslím že určitě jo a proto vám přidám další kapitolku :* Užíjte si to a přeji všem hezkého Mikuláše!!! :* <3 

Všechno zastírala bolest – čas, který Ariana strávila v Newtově objetí, neznamenal vůbec nic v porovnání se všemi těmi roky, kdy žila v domnění, že se opět setká s bratrem. Vzlyky nakonec odezněly a zůstala jen otupělost. Newt jí stále ještě drží, ale ona už jeho dotek ani nevnímá. Připadá jí, že zůstala úplně sama – na ničem a na nikom už nezáleží. Nemá už nikoho důležitého. Benjamin je pryč. Je mrtvý.

Její bratr je mrtvý.

Nad ránem si je jistá, že Newt usnul – pořád má ruku kolem jejích ramen a ona je schoulená v jeho náručí, ale už jí nemumlá žádná uklidňující slova (která ona stejně nevnímala), ani jí nehladí po paži. Ariana už minimálně hodinu jen civí do jednoho místa a v hlavě má úplně prázdno. Vnímá, jak jí srdce bije v hrudi a soustředí se na to, aby nezapomněla dýchat, ačkoliv neví, jestli má život ještě vůbec cenu.

Nevydrží už v klidu ani vteřinu. Musí ven, okamžitě. Opatrně se zvedne tak, aby neprobudila Newta. Jemně oddělá jeho ruku stranou a chlapec ze spaní zabručí a otočí se na druhý bok.

Její nohy působí jako z gumy. Štrachá se směrem ke dveřím ven do pouště jako robot, neschopná zvednout chodidla ze země dostatečně na to, aby jimi nedrhla po podlaze.

Venku se sesouvá do písku a zhluboka dýchá. Slunce se právě přehouplo přes obzor a barví oblohu do oranžova. Ariana si svírá hlavu a pokouší se zatlačit slzy. Kolem je pusto a prázdno.

Ona je pustá a prázdná.

Zůstane zkroucená vleže a nezvedá hlavu, nehýbe se, nereaguje ani na zvuky, které mohou znamenat jen jedno – někdo se k ní blíží. Nezáleží jí na tom, zda se jedná o rapla. Je jí jedno, jestli během vteřiny zemře. Všechno je jí jedno. A tak se prostě nehýbe a čeká.

,,Hej," ozve se u ní a někdo si k ní kleká a pokládá jí ruku na rameno. Ariana neodpovídá, i když po hlasu pozná Minha – hoch stáhne ruku a s povzdechem se posadí. Je úplně stejně potichu jako dívka.

Nakonec ji přemůže zvědavost. Zvedne hlavu a podívá se na Asiata. Ten jí věnuje smutný pohled. Ariana však pozná, že taky zajímá, co se to právě stalo.

Povzdechne si a poprvé za dlouhou dobu promluví. Její hlas je chraplavý a skřípe důsledkem jejího pláče – nemá ale ani dost síly na to, aby se kvůli tomu cítila trapně. ,,Na co tak zíráš?" zeptá se.

Minho ale zdá se nepatří mezi lidi, kteří by sklopili pohled a omluvili se. V jeho výrazu je sice jistý odstup, ale dál na ni umanutě kouká, když říká: ,,Jak to jako myslíš?"

,,Lituješ mě snad?" odsekne dívka a hlas jí přeskočí, tak si odkašle. ,,Protože si to klidně můžeš ušetřit. Vím moc dobře, že mě nemůžeš vystát."

,,To není pravda," brání se Minho až příliš rychle a až moc horlivě na to, aby to skutečně myslel vážně. Ariana se ušklíbne a zadívá se na vycházející slunce.

,,Vsadím se, že by tě zajímalo, co způsobilo moje holčičí nervový zhroucení, co?" ozve se po chvíli. Je neuvěřitelné, jak snadné je pro ni teď mluvit sarkasticky. Vlastně, kdyby nebylo sarkasmu, asi by ze sebe stěží dostala slovo.

,,Hm," zamumlá Minho, v rukou si přesýpá písek. ,,No, nebudu říkat, že by mě to nezajímalo." Podívá se na ni. ,,Ale nebudu tě nutit o tom mluvit."

Rudovláska si odfrkne a povytáhne obočí. ,,Ále, z pana Drsného se nám stává citlivka?"

,,Zapomeň na to," řekne Minho a zvedne se k odchodu. Ariana se nedívá, jak odchází – předstítá zaujetí východem slunce. Skoro by ho byla nechala odejít. Skoro.

Ale nakonec z ní slova vyletí úplně sama od sebe.

,,Byl to můj bratr," oznámí Minhovi, aniž by se otočila. Slyší, jak se chlapec zarazil v chůzi. Pomalu se na něj obrátí. ,,Benjamin... Ben. Byl to můj mladší bratr."Minho nepatrně zakloní hlavu a po obličeji se mu prožene šok, který však během sekundy skryje. Vrátí se k ní a ona ho pozoruje, když si k ní zase sedá. Nic neřekne, jeho pohled však mluví za vše.

No do háje, pomyslí si Ariana. Do čeho jsem se to zase uvrtala? Pochopitelně mu totiž nemůže říct celou pravdu. A tak si zase začne poupravovat detaily a vyprávět mu jinou verzi příběhu.