TST:Subject C15 (CZ fanfikce)

Putování

Zdravíím!!! Omlouvám se že sem opět dlouho nepřidala ale zrovna sem přijela z dovolené a hned sem jela zase na brigádu k tetě takže...sorry :DDDD A už nám začal srpne...to utíká :( No nic doufám že se vám tahle kapitolka bude líbit  a snad brzy zase přidám další :* :DDD Mějte se hezky :33

  Minho funí, jako by doběhl maraton.

Neskutečné. Běhal v labyrintu denodenně po dobu tří let a během hodiny, kterou šli, začal oddechovat, jako by snad neměl žádnou fyzičku. Ariana měla chuť ho praštit. To ona měla díru v klíční kosti, ne on.

Necítila se dobře. Hlava se jí motala, měla sucho v ústech, slabé končetiny a potila se. Nemohla si však dovolit cokoliv z toho dát najevo. Jorge ji neustále pozoroval a ona považovala za zázrak, že si nevšiml toho, jak občas klopýtne. Musela vytrvat. S každým dalším krokem byli blíž Thomasovi a Brendě.

Ariana nemá tušení, jak velká je šance, že kamarády vůbec najdou. Jorge jí tvrdil, že už se dřív s Brendou domluvili - kdyby se rozdělili, sejdou se u Marcuse. Nezbývalo než věřit, že tam Brenda zvládne dorazit.

Když bylo Arianě třináct a prošla základním výcvikem, přešla do další úrovně. V té části se společně s podobně starými kolegy měla s někým dát do dvojice a pak je odvezli na Spáleniště, každého jinam, a jejich úkolem bylo, aby se setkali v určitém bodě za co nejkratší čas.

Tak Ariana poznala Johnyho. Byl lepší než ona. Na místo jejich setkání dorazil jako jeden z nejlepších, ale Ariana to málem vzdala. Ztratila se, poranila si nohu a na místo setkání dorazila až při setmění.

Nicméně dorazila, což se nedalo říci o všech. Mnoho ostatních se ztratilo napořád nebo přišli až další den. Díky tomu prošla zkouškou. Získala Johnyho.

Dalo by se říct, že jejich současná situace jistým způsobem tu zkoušku připomíná. Míří sice k Marcusovi, ale setkají se vůbec? Dorazí tam obě skupiny, jak Brenda s Thomasem, tak Jorge, Ariana a ostatní?

Brzy je zase tma. Arianě se nelíbí, jak dlouho cesta trvá. Ztratili už tolik času. Ví ale, že pokračovat už nemohou. Když Jorge zavelí k postavení tábora, všichni doslova padnout na zadek. Ariana má z únavy mžitky před očima.

Posadí se bokem a chystá si zkontrolovat ránu. Ruka se jí třese nervozitou - co když se rána doopravdy zanítila? Nestačí odvaz ale ani nadzvednout a už u ní klečí Jorge a oddělává ho sám se slovy: ,,Když dovolíš."

,,Tak co, pane doktor?" ptá se, zatímco Jorge naklání hlavu do různých úhlů a z jeho tváře se nedá nic vyčíst. ,,Lepší, horší?"

Vytáhne na ni obočí, až se na okamžik lekne, pak se mu ale pusa roztáhne do úsměvu. ,,Je to k neuvěření, ale určitě lepší. Rána se začíná zacelovat a žádné známky infekce nevidím."

Ariana se unaveně usměje.

,,Jsi vyčerpaná," konstatuje Jorge a pohladí ji po ruce. ,,Vyčistím to, převážu a potom půjdeš spát. Žádná hlídka. Bez řečí."

Párkrát otevře a zase zavře pusu, ale nakonec řekne jen: ,,Asi bych na ní stejně usnula, takže."

,,Dneska dost možná usneme stejně všichni. Jsme hotový," pronese Jorge.

Je to pravda. Ariana to pozná, když se posadí k nově založenému ohni a lehne si na zem vedle Pánvičky. První hlídku si překvapivě bere Teresa a Aris.

,,Nejsem ospalá," prohlašuje černovláska a Jorge na ni nespokojeně vrtí hlavou, ale ona předstírá, že si jeho pohledu nevšimla.

,,To je fuk," ozve se Newt. ,,Taky nebudu moct spát, takže budu ještě vzhůru."