TST:Subject C15 (CZ fanfikce)

Pusa-2.část

Zdravíím všechny!!! Jak se máte??? :)) Já až na to že mám rýmu tak se mám docela fájn...aspoň že ještě nemám žloutenku :/ :DDD A až teď jsem si všimla, že předešlá kapitolka není jaksi celá a není tam TO podstatné :'( Moc se omlouvám nevšimla jsem si toho a proto to hned teď napravím 3:) :DDD Tak si užíjte to nejdůležitější oč jde v téhle kapitolce!!! A přeji hezkou sobotu a hezký zbytek víkendu. :* ♥ (Pardon, je to opravdu jen zbyteček :O :DD)

 ,,Jistěže. Z čeho máš jako strach? Že vás zradím? Pořád ještě mi nevěříš?" naléhá Ariana.

,,Tady nejde o nějakou víru, copak to nechápeš? Tady jde o to, že já tě rád nemám - nemám tě rád, rozumíš? To, jak se chováš - na ničem ti nezáleží. Párkrát si zabrečíš, párkrát si kopneš, párkrát vydáš rozkaz a hned jsi paní světa, co?"

,,Proč je pro tebe tak těžký to přiznat? Připustit si to?!" I ona už zvyšuje hlas. Opět. Mračí se na něj a očividně je s touhle hrou už u konce. Je za to rád - ví, co má od výbušné Ariany čekat. Myslí si, že ho to uklidní, že se mu v hlavě udělá jasno, až po něm začne křičet... ale ke svému zděšení si uvědomí, že se tím vše ještě zhorší.

,,Myslíš si, že mě zajímáš, že chci vědět, co si myslíš? Jseš mi fuk, Minho, jasný? Teda... Nejseš mi fuk, ale jsi, chápeš? Je mi jedno, jak hnusně se ke mně chováš a co říkáš, ale stejně se o tebe starám. Jasný? Já si to klidně přiznám - klidně přiznám, že mám city, že jsem zranitelná, že nejsem jenom kus kamene!"

,,Já nejsem kus kamene!" vykřikne Minho. Frasně. Přestaň mluvit. Odejdi, nebo udělám něco hloupýho, pomyslí si přitom.

,,To teda jsi!" vyjekne ona. Tváře má červené. Oči se jí lesknou. Minho polkne a na okamžik zavře oči. Napadne ho... co kdyby...

,,Jsi hloupej šutr!" vykřikne znovu Ariana. ,,Slyšels?!" Strčí mu do hrudníku, vší silou, a než se stačí stáhnout zpátky na sedačku, Minho ji popadne za paže.

Ariana jekne, překvapeně, ne bolestí. Její výkřik je ale umlčený.

Minho přitiskne své rty na její. Políbí ji.

Světlo uvnitř kabiny zabliká.

Ten polibek... chutná jako nervozita. Jako zadržovaný dech - jako poušť. Jako jahody - je možné, aby chutnal jako jahody? Chutná jako krev, slzy a jako střelný prach.

Sekundu se líbají. A v tu další...

,,Co to do prdele děláš?!" zaječí Ariana a strčí do Minha, až se praští zatýlkem o sklo okna. Asiat sykne a když se na Arianu podívá, spatří její výraz, směsici hrůzy, dezorientace a šoku. Nestačí ani promluvit, když se k němu obrací zády a otevírá dveře.

,,Zasranej kreténe!" vykřikne ještě a vyskočí ven - Minho stačí jen zavolat její jméno, než Ariana dveře zase zabouchne a zmizí v noci.

Bývalý běžec zůstane v autě sám. Natáhne se, aby zhasl světlo - ruce se mu třesou.

Hlavou mu letí jen dvě věci:

Co to sakra udělal?

A jak si po tomhle bude moct ještě někdy nalhávat, že k ní nic necítí?