TST:Subject C15 (CZ fanfikce)

Zotavení

Čauky děcka! Tentokráte u klávesnice není Míša, ale Gábi (GabrielaBartoov, spolupachatelka - #žádnáreklama #nene :D), a protože jsme tady s Míšou spolu, tak jsme se rozhodly Vám napsat tuhle super zprávu, kterou většina z Vás stejně nebude číst, ale tak co už :D Chtěly bychom Vám jen vyjádřit díky za to, že tuhle povídku čtete. Je to neskutečný, kolik Vás tu už je, a my jsme strašně rády, že Vás naše fanfikce baví, a samozřejmě doufáme, že to tak bude i nadále. Užijte si další kapitolu a my se jdeme oddávat relaxaci, neboť Míša nám k obědu udělala řízky, kterými bychom mohly vykrmit Afriku... bez nadsázky:D:D Mějte se úžasně a posíláme veškerou lásku světa, duhu a poníky - Gábi & Míša♥

Všichni jsou úplně stejně bledí jako Ariana a stejně jako u dívky se ani u nich neprojevují žádné významnější známky dýchání. Čekají, až se Ariana pohne, až dá nějakým způsobem najevo, že je zpět. Jenže nic takového nepřichází.

,,Jorge, něco je špatně. Cítím tep a taky mělce dýchá, ale proč se ještě neprobírá?" ptá se Teresa a oči má doopravdy zeširoka otevřené strachem. Vážně jim záleží na tom, jestli se dívka probere. Přitom, co oni o ní mohou vědět? To on je tím, koho by bolelo nejvíc, kdyby ji ztratil. Je jako jeho ztracená a znovuobjevená dcera. Nemůže ji teď nechat znovu mu odejít, už vůbec ne nadobro.

,,Ariano," prohlásí a zatřese jí ramenem, pak jí dlaň položí na tvář. ,,No tak, probuď se."

Nic se však neděje. Vůbec nic. V tichu, které nastavá, je jasně slyšet, jak se Newt přerývavě nadechne a netrpělivě si prohrábne vlasy. Má strach. A určitě i říká, že to věděl, že jí říkal, ať to nepodstupuje, že je to nebezpečné. Všichni si to teď musí vyčítat. Jorge nejvíc. Je to jeho vina.

,,Ariano, probuď se," zkouší to znovu a ovládne svůj otcovský tón, aby jí mohl dát jednoduchý pokyn: ,,Vzbuď se, slyšíš? To je rozkaz."

A Ariana, která byla celý život vedena k tomu, aby poslouchala, co je jí nakázáno, a celý život hledala cesty, jak se těmto rozkazům vyhnout, na tato slova konečně reaguje.

Světlo.

Je jí horko. Je jí zima.

Bolí to.

Ariana se chce vyšvihnout do sedu, ale někdo ji okamžitě zatlačuje zpátky na zem. Něco jí tlačí do zad a když tam zašmátrá, zjistí, že mikiny, na kterých ležela, se posunuly a tak teď pod sebou má jen jakousi podivnou hromadu.

,,Hej," slyší z jedné strany a z druhé se okamžitě na to ozývá: ,,Díky bohu."

,,Frase, nevěřil bych, že tak rád zase uvidím ten tvůj otrávenej ksicht," rozesměje se někdo úlevně a Arianě se konečně podaří zaostřit natolik, aby se mohla setkat s Minhovým pohledem. Nestačí se ani zorientovat a už z ní automaticky vyletí: ,,Taky jsem strašně toužila vidět zrovna tebe, ty obludo."

Rozesměje je to a jejich smích jí řeže do uší, ale přináší jistou úlevu. Nedokáže se soutředit na nic, kromě bolesti v oblasti její klíční kosti, a nejdřív nechápe, co se stalo, dokud k ní v mlze nezačnou připlouvat vzpomínky na předchozí události...

,,Chip," zachrčí Ariana a vyhledá Jorgeho oči. ,,Je..."

,,Zničený," doplní ji Jorge a mírně nedzvedne koutky úst. Zdá se, jako by ho něco trápilo, ale než má Ariana možnost se ho na to zeptat, přeruší ji opět Minho.

,,Zadupaný do země, rozmetaný na kousíčky, rozprášený do vzduchu..."

,,Umím si to představit," pronese dívka a zní to skoro otráveně. Faktem však je, že ji bolí každý kousek těla, a jen těžko dokáže udržet v hlavě nějakou myšlenku.

,,Strašně jsi nás vyděsila," pronese Teresa a zdá se, že to myslí upřímně. Ariana se pokusí usmát, ale vzejde z toho jen podivný úšklebek.

,,V klidu, Sněhurko. Ještě žiju."

,,Chvilkama to tak teda nevypadalo," podotkne Minho a na tvářích má ďolíčky, protože se neustále uculuje. Ariana nakrčí čelo.

,,To si tak užíváš, že jsem přežila, nebo to, že jsem v bolestech?"

,,Svým způsobem oboje," pokrčil Minho rameny.

,,Magore," zavrčí dívka potichu a zamaskuje to zakašláním, ale Minho na ni i tak pobaveně zavrtí hlavou.

,,Můžeš se posadit?" zeptá se jí Pánvička a když dívka přikývne, on a Aris jí pomůžou se dostat do sedu. Z klíční kosti, kde má ránu, jí odpadne vrstva obvazů, které na ní měla přitlačených, a odhalí tak obrovskou ránu.

,,Sakra," zakleje rudovláska a pohoršeně se podívá na Jorgeho.

,,Upozornil jsem tě na to," brání se starší muž chabě.

,,Říkal jsi, že mi zůstane jizva, ne díra velká jako Grand Canyon!"

,,Bolí tě to?" ptá se za ní další tichý hlas. Ariana otáčí hlavu a spatří Newta - přitom ji poleje vlna úlevy. Z nějakého důvodu je ráda, že chlapce vidí - jako by už jeho přítomnost znamenala, že jsou věci v rovnováze. Tváří se však, jako by viděl ducha.

,,Co přesně myslíš?" ptá se Ariana. ,,Ten kráter na mojí klíční kosti, od kterého mi vystřeluje brnění do celého ramene, nebo mou hlavu, co se asi brzo rozskočí - jo, ještě abych nezapomněla, taky jsem si asi blbě pohla s páteří, takže se skoro nemůžu hnout, a mám pocit, že necítím prsty..."

,,Frase, stačilo říct, že to bolí," vrtí hlavou Newt.

,,Citlivko," odkašle si Minho. Ariana mu věnuje vražedný pohled, ale pozná, že Asiat jen vtipkuje, tak nad ním jen mávne rukou. Trochu se jí zamotá hlava a Teresa to postřehne, proto k ní okamžitě strká láhev s vodou.

,,Teče ti krev," upozorní ji Pánvička a Ariana se podívá na vlastní hrudník, kde jí z rány doopravdy vytéká rudá tekutina. Zírá na ni, jako by tomu nemohla uvěřit. Mrcho, říká si v duchu. Bolíš jako čert a ještě budeš krvácet?

Jorge se k dívce nakloní a znaleckým okem ránu zhodnotí. ,,To bude chtít stehy," pronese. Arianě unikne zasténání. Nerada to přiznává i sama sobě, ale doopravdy cítí takovou bolest, až by nejradši šla ke zdi a celé hodiny jen křičela.

,,Ale musíme jít za Thomasem a Brendou..." začne Teresa a Ariana je pro jednou i ráda, že z druhé dívky občas vypadnou takové hovadiny. O moc radši by teď šla hledat Thomase a Brendu, než aby podstoupila šití, nicméně to rozhodně nedá najevo. Zatne čelisti a odevzdaně přikývne.

,,Tak to udělejme rychle, ať můžeme vyrazit."

Trvá to nekonečně dlouho dobu. Dobrá, možná to ve skutečnosti byly minuty, nicméně Arianě to tak tedy nepřipadalo. Vhrkly jí slzy a drtila okraj vlastního trička, ačkoliv to nepomáhalo. Minho si svoje rádo by vtipné poznámky naštěstí ušetřil, což bylo jedině dobře, protože kdyby něco řekl, později by za to už zaplatil.

Po zákroku zůstane Ariana ještě chvíli sedět a čeká, až bolest povolí. Nestane se tak, tudíž se smíří s tím, že nebude nějaký čas schopna naplno fungovat.

Když ji Jorge přestane hlídat a hustit do ní omluvy a ona konečně zůstane na chvíli sama, všimne si Newta, který stojí opřený na rohu ulice se založenýma rukama a vážným výrazem. Ariana se kousne do rtu a překontroluje, kde se právě nachází Jorge. O něčem se dohaduje s Minhem. Měl takové vyčitky kvůli tomu, jakým směrem se operace ubírala. Ariana mu ale nic nevyčítila. Poté, co jí Teresa s Minhem všechno popsali, pochopila, čí chyba to ve skutečnosti byla. Tedy, tak jako vždycky za to mohl ZLOSIN.

Za všechno vždycky může ZLOSIN.

Teď si Ariana dělá starosti spíš o něco jiného. Tedy samozřejmě kromě toho, že by měli co nejdříve vyrazit najít Brendu a Thomase, a její stav to trochu komplikuje, jí hlavou vrtá Newt.

Chová se divně. Ariana přemýšlí, jestli neudělala něco, čím by se ho dotkla, nicméně nemůže na nic přijít. Nakonec je z toho jen otrávená - ona se nenechá rozhodit nějakými pubertálními výlevy. Ještě k tomu klučičími. To sotva. A tak vyčíhne správný okamžik a vyškrábe se na nohy. Vratkým a nejistým krokem se vydá Newtovým směrem.