TST:Subject C15 (CZ fanfikce)

Záchrana-2.část

Vítejte vítejte vítejte!!! Po X letech vám přidávám další kapitolku!!! :* Omlouvám se že sem tu nebyla měla sem tu na výměnný pobyt němku :)) A řeknu vám...v životě už nevlezu do šantovky(velký obchoďák v Olomouci)!!! :DDDD Jinak trochu opožděně...hodně štěstí u příjmaček a ať se dostanete na svou vysněnou školu!!! :33 Jinak děkujeme za to že to čtete a děkujeme votes :* <3

,,Co přesně si myslíš, že děláš, Ariano?"

Už ten hlas předtím slyšela. Většinou nemluvil k ní, ale k členům ZLOSINu a nastávajícím vojákům obecně - jste základem, díky němuž tento projekt vůbec může fungovat, blablabla, jste důležití, blablabla - Ariana by ho nepochybně poznala i na smrtelné posteli. V hlavě se jí okamžitě sepne s blonďatými vlasy v přísném drdolu a pevně stisknutými rty a po zádech jí přejede mráz, když se před ní objeví, stále rovná a štíhlá jako pravítko.

,,Pageiová," pronese a uvědomí si, že se její hlas rozléhá prázdnou šedou místností, ve které se nachází. Otočí hlavu a pak se zamračí. ,,Kde to..."

,,Místo není důležité," skočí jí žena do řeči. ,,Mohla bys stejně tak říct, že neexistuje, jako že existuje."

,,Co?" vyletí z dívky dřív, než se stačí zarazit. Kousne se do rtu a narovná se, aby se tak starší ženě vyrovnala. Ava stojící na druhé straně místnosti ji klidně pozoruje, ale v jejích chladných očích se mísí něco, co Arianě z nějakého důvodu připomíná zklamání.

,,Co chcete?" zeptá se rudovláska a vyzní to útočněji, než zamýšlela. Nikdy takhle s Avou nebo s kýmkoliv ze ZLOSINu ještě nemluvila, s výjimkou toho muže, který jí tenkrát přišel nabídnout tuhle misi.

,,Chceme, aby jsi dokonala svou práci."

Arianě po chvilce nevěřícného ticha unikne odfrknutí. Prudce zavrtí hlavou, až se jí rozletí vlasy. ,,Já už pro vás ale nepracuju," zavrčí a upře na svou bývalou nadřízenou tvrdý pohled. ,,To jste si ještě nevšimla?"

,,Stále není pozdě," pronese Ava a s nepatrným úsměvem zamrká tak, že má Ariana chuť jí omlátit hlavu o lesknou podlahu.

,,Můj bratr je mrtvý," procedí Ariana skrz zuby. ,,Zabili jste ho v jednom z těch vašich pošahaných testů. Obelhali jste mě, abych udělala, co chcete, aniž byste si sami ušpinili ruce - ale vybrali jste si špatnou osobu. Už pro vás nehnu ani prstem."

Ava zvedne bradu, díky čemuž vynikne její ostrá lícní kost, a dlouze vydechne. Sepne ruce a začne pochodovat sem a tam, jako by se snažila najít nějaké řešení situace, ve které se ocitla. Ariana ji pozoruje s narůstajícím vztekem, ale zůstává na místě. Spokojuje se s představami, ve kterých ženě seká hlavu a dělá z ní salát, kterým nakrmí ostatní vůdce ZLOSINu.

Ava nakonec zastaví a opět zaujme svou ledově klidnou pozici. Stojí tam a zírají na sebe, Ariana se záplavou rudých vlasů, celá ušmudlaná a v černé - a Ava se svým světlým drdolem, dokonale čistá a v bílé. Jako oheň a led.

Ariana možná spíš jako časovaná bomba.

,,Nepokusila ses mě napadnout," konstatuje Pageiová a zvědavě nakloní hlavu ke straně, jako by přemýšlela, co se děje v Arianině mysli.

,,Ale no tak," protočí Ariana očima. ,,V těchle věcech jsem sice nevynikala, ale úplně hloupá zase nejsem. Na všech lekcích jsem poslouchala. Komunikace pomocí toho pitomýho chipu, co mám v sobě. Fyzicky tady nejsme ani jedna. Ten chip neměl být aktivní, ale zdá se, že jste ho v pohodě zvládli nahodit, co?" Ariana si prstem poklepe na hrudní kost, načež vyplivne další jedovatá slova: ,,No, můžete si být jistá, že příště už žádnou možnost, jak se mnou komunikovat, nedostanete."

,,Hodláš si ho vyříznout někde cestou k Pravé ruce?" odhaduje Ava nevzrušeně.

Zatracená práce. Ariana zuřivě zatne ruce v pěst a zavrže zuby o sebe. Neví, zda ji má znervózňovat fakt, že Ava ví, kam teď míří - ačkoliv, copak to nebylo jasné? Kam jinam by asi tak šli, než k jediné skupině odpůrců ZLOSINu?

Ariana celou dobu věděla, že v sobě chip má, ale netušila, že je aktivní. Do doby, než dokončí výcvik, měl být pouze kusem kovu nastrčeným v jejím těle. Později, až by se stala opravdovým vojákem, ho měli aktivovat a tak by sloužil k lehčí komunikaci na misích.

Museli ho zapnout dřív, aby s ní teď mohli hovořit, což nepochybně nebylo jednoduché, zvlášť na dálku, jinak by se jí ozvali už dávno předtím.

Měla by se ho okamžitě zbavit, než najdou způsob, jak ji pomocí něj vystopovat. Určitě na tom už pracují, teď, když je zapnutý. Nezbývá moc času a Ariana bude zářit jako červená tečka na mapě ZLOSINu - a s ní i celá skupina.

,,Nemáte tušení, koho jste si proti sobě poštvala," zasyčí Ariana ledově klidným hlasem. Veškeré odhodlání, celý ten plán o tom, jak už o ZLOSINu nemusí nikdy nic slyšet, jak přijme svou novou identitu a bude předstírat, že pro organizaci nikdy nepracovala - všechno to jde pryč, zastíněno vztekem a touhou po pomstě, která z ní už předtím málem vyprchala. ,,Nemám teď co ztratit. Zničím vás i celou tu pakárnu, kterou jste vymysleli. Slyšíte?!"

Ava se narovná v zádech, což je jediná reakce, které se Ariana dočká za zvýšení hlasu. Pak se starší dáma zasměje, jako by ji to nanejvýš pobavilo. ,,Ariano, ach Ariano. Koho si myslíš, že obelháváš? Samozřejmě, že máš co ztratit. Teď jsi vlastně zranitelnější než kdykoliv předtím. Sama se nevyznáš v tom, co chceš, ale tvé činy tě prozradili již dávno. Máš teď přesně děvet zranitelných bodů. Šest subjektů, Brendu, Jorgeho... a samozřejmě nesmíme zapomenout na Johnyho, tvého milého přítele."

Arianě se málem zastaví srdce. ,,Vy-"

,,Ano, já," zavrčí Ava a ukáže na Arianu prstem, přičemž její pohled ztvrdne a klid nahradí temná zlost. ,,Já se nikdy nevzdám, moje drahá. Nikdy. Najdu tě a s tebou i moje subjekty a posloužíte účelu, kterému posloužit máte."

,,My?" Ariana zmateně nakrčí čelo, ale Ava už se zase narovnává a tváří se jako chirurg před operací, jako by snad ještě před chvílí nevybuchla. Věnuje Arianě úsměv.

,,Co se tvého bratra týče, jeho ztráta mě velice mrzí. Byl velice nadějným subjektem. Jeho smrt jsem neplánovala."

Ariana na ženu zírá a vztek a zmatek se navzájem vyvažují tak dokonale, že není schopna si vybrat, co vlastně cítí.

,,Ne?" ptá se Ariana a nenávist, která z jejích slov odkapává, se šíří místností jako jed. ,,A kdo tedy?"

Pageiová opět narovná hlavu a díky tomu to vypadá, jako by se na Arianu dívala svrchu.

,,Tvůj bratr zemřel poté, co se Thomas dostal na Plac. Byl vyhnán a zabit lidmi, kvůli kterým jsi riskovala celý svůj život. Jen se jich zeptej na okolnosti Benova úmrtí - kdo vzal tyče a vystrkal ho do labyrintu mezi rmuty, aby ho zneškodnili. To jsem nebyla já, Ariano. To byli Placeři."

Dívčin hrudník se zvedá rychleji a rychleji. V uších jí hučí, má pocit, že jí praskne hlava. Srdce jí buší způsobem, který ji děsí. Ještě aby dostala infarkt, to by jí tak scházelo.

Ale nic ji neděsí jako to, co právě řekla Pageiová. Znamenalo by to... celou tu dobu... hřála si snad hada na hrudi? Co když to nebyla jen ona, kdo obelhával? Je snad možné, že Thomas a ostatní opravdu...

,,Zeptej se svých přátel, moje drahá, a až poznáš, jaká je pravda, přijmeme tě zpět," sdělí jí Ava.

Tím jejich konverzace skončí a Ariana sebou polekaně trhne a se zrychleným dechem se probere.