TST:Subject C15 (CZ fanfikce)

Cesta

Jak si užíváte prázdniny??? :3 Já bezvadněě :3 3:) Jenom ležím a papám čokoládku mňam mňam 3:) :DDD

Přečkali zbytek noci a brzy ráno se dostali ven z budovy, zpátky na poušť. Ariana si nadzvedne cop a snaží se co nejrychleji přivyknout venkovním podmínkám. Horko a slunce, písek a město v dálce. Naříkající Winston, jehož stav se přes noc nezlepšil.

Ariana beze slova zvedne prst na východní část města. ,,Zóna, do které mířime," oznámí ostatním.

,,Vypadá to opuštěně," podotkne Aris. Ariana se na něj podívá.

,,Ale není. Buďte připravení na rapli - na spoustu raplů. Většina z nich není ještě úplně odepsaná, ale stejně buďte ve střehu." Všichni kývnou a ona se rozejde směrem dolů z písečného svahu: ,,Tak hurá do toho."

,,Pořád jí věříme?" ptá se Minho kamarádů, očividně úplně bez zájmu, jestli to Ariana uslyší nebo ne.

,,Rozhodně ví, co dělá," prohlásí Newt.

,,Nebo přes ty svoje zaláskovaný oči nic nevidíš,'' odfrkne si Minho podrážděně. Ariana si je jistá, že se Newtovi po tváři rozlije bezstarostný úsměv, když říká: ,,Nebo." a vychází za ní.

Dožene ji a ona se otočí a spatří Minhův nakvašený pohled. Obrátí se na Newta. ,,Ten se mnou nikdy nepřestane mít problém, co?"

,,Ten nikdy nepřestane mít problém s důvěrou,'' opraví ji chlapec. ,,Doteď mám pocit, že mě v noci sleduje, jestli nejsem rmut."

Ariana se uchechtne a mávne na Minha debatujícího s Thomasem. ,,Jdete?" vykřikne. Kluci kývnou, Thomas se rozběhne, aby je dohnal. Minho jí věnuje pohled, který v Arianě vyvolá dva zcela odlišné pocity.

Zaprvé - chce od něj už být co nejdál, pryč od té jeho negativní energie. Mít to za sebou.

Zadruhé - získat si jeho kamarádství. Dokázat mu, že není špatná, že by si možná i rozuměli.

Neví, jak ji to napadlo. Musí se soustředit na důležitější věci.

Nastal čas ukázat, jak moc je Ariana schopná přežít. Nesmí dát najevo, co se jí ve skutečnosti honí hlavou: Tohle bude šílená cesta.

Před nimi je ještě něco jako kousek města, který zůstal pohromadě. Dorazí k několika vysokým domům a prochází mezi nimi s očima upřenýma před sebe - všude je mrtvo. Ariana vnímá Winstonovo tiché syčení a sleduje, jakou námahu mu působí pokládání nohy před nohu. A pak to uslyší.

Berg. Podle zvuku minimálně dva, co se k nim blíží od základny ZLOSINu. Zacukají jí nohy - hloupě si do hlavy zafixovala, že má Placery chránit za každou cenu. Jenže ne před ZLOSINem. K těm je má dovézt. A pokud je teď jednoduše spatří berg, můžou si ušetřit dny cesty. Srdce se jí rozbuší - může Benjamina najít rychleji, než si vůbec představovala. Stačí se teď nechat chytit.

Ale její trénované uši nejsou jediné, které ten zvuk zaslechnou. ,,Stůjte, prohlásí zadumaně Thomas, zarazí se a nakrčí čelo, jak se snaží hluk přiřadit.

Do háje!

,,Co?" vyhrkne Ariana a schválně udělá několik hlasitých kroků, aby zvuk bergu co nejvíce zakryla. Vlastní bušení srdce jí zní až v uších. ,,Co se děje?" Potí se jí dlaně. Ne, Thomasi. To není berg. Nech to být. Nech se chytit, ať mám tuhle šaškárnu za sebou.

,,Všichni se schovejte!" vyjekne chlapec a Arianě do očí skoro vhrknou slzy. ,,Co se děje?!" vykřikne znovu, ale to už se s přilétajícím strojem rozechvěje země. Ostatní neváhají - vycítí, že se nejdená o nic bezpečného, a schovají se pod betonovou desk napravo od nich. Ariana v mysli urychleně hledá nějakou další možnost - mohla by teď jednodušše začít skákat a mávat rukama a vyzradit tak, že je špeh ZLOSINu - což by bylo fuk, protože by to ostatním stejně došlo, až by je zradila. Ale co když si jí berg nevšimne a ona se vyzradí stejně? Co potom? ,,Ariano!" zařve na ni Minho a Newt vedle něj k ní natahuje ruku. ,,Ari, dělej, než tě uvidí!"

A tak se to rozhodne zahrát na jiný způsob. Prudce se otočí, jako by se hodlala schovat k nim, a šikovně nahraje držkopád přímo na pusu.

Tak. Berg je již skoro na dohled. Za chvíli si jí všimne-

Chytí ji hned dva páry rukou. Newt. A překvapivě Minho - zatáhnou a přestože jí o drsný ušlapaný terén sedřou břichu, podaří se jim ji dostat do bezpečí pod desku dřív, než se berg dostane do jejího zorného pole.

A během několika vteřin je fuč.

Dívka slyší vlastní oddechování. Zavře oči a zatne pěsti. Nedaří se jí ovládnout hněv. A zklamání. Chce se jí řvát po Newtovi a Minhovi, že ji měli nechat tam ležet.

Nemají tušení, co teď udělali. Učinili z toho hotovou věc.

Bude je muset zradit přímo. Vehnat je do pasti. Teď to mohlo alespoň vypadat jako náhoda, jako čisté nedopatření, jako smůla.

Ale až je dovede k Marcusovi a předá je ZLOSINu, bude muset sledovat pohledy v jejich očích, až jim dojde, že celou tu dobu lhala. Že je prodala.

,,Díky," zašeptá dívka a něco se v ní smrskne. Nemůže popadnout dech. ,,A promiňte.",,Málem jsi nás zabila!"

Minhova nová nejoblíbenější věta.

Stačil se na Arianu utrhnout už snad desetkrát. Dívka kráčí vpředu skupiny a snaží se jeho hlas ignorovat. Dohodli se, že budou pokračovat, jak nejdéle to půjde, aby se přes poušť do města dostali co nejrychleji. ,,Proč jsi se sakra nepohnula?"

Ariana se otočí a zamává rukama. ,,Uklidni se, nebo ti praskne cévka," ušklíbne se na Asiata a jeho tvář zbrutální, jak se nasupeně nadechne.

,,Já se už omluvila a opakovat to nebudu," vyhrkne Ariana a zamračí se. ,,Byl jsi to ty nebo já, kdo viděl všechny svoje přátele viset ze stropu na hadičkách? Jestli tě to uklidní, tak přiznávám, že mě ZLOSIN děsí. A jestli to pomůže tvýmu egu, tak jo, taky občas panikařím. Zvlášť, když mi někdo nechce říct, co se děje, a pak mě nechá stát uprostřed třesoucí se cesty!"

Záchvat paniky zvládla předvést očividně velmi dobře, protože na ni teď všichni koukají, jako by je úplně vyvedla z míry. Nedá se říct, že by se statusem vyděšené holky byla spokojená, ale pořád lepší, než aby odhalili, jaké byli její skutečné záměry.