Nevlastní bratr

~5~

*Píp, píp, píp*

Vystřelila jsem z postele. Extrémně jsem se lekla. Zdál se mi strašný sen. Dobrý byl to jen sen, pomyslela jsem si. Otevřu si okno v pokoji, urovnán postel a ještě v pižamu dojdu do kuchyně.

Napustila jsem si plnou sklenici vody a napila se. „Dobre ráno." málem jsem vodu vyprskla do dřezu, když jsem uslyšela Peterův hlas. Otočila jsem se „Dobre ráno, promiň nevšimla jsem si tě." dodala jsem.

Do misek jsem nasypala cereálie a zalila je mlékem. Dala do nich lžičky a připravila na stůl.„Už musím do práce." zavolal Peter od hlavních dveří. Rozloučili jsme se a on opustil dům.

Asi po 5 minutách, co jsem snídala, se dolů dobelhala naše „hvězda". Jenom jsem protočila oči a rychle snídani dojedla. Nádobí jsem po sobě dala do dřezu a odešla z kuchyně.

Chtěla jsem vyběhnou schody do patra. Jack mě chytil za loket. Zastavila jsem se a otočila se na něj. „Táta dneska odjíždí na služební cestu do Francie. Bude tam dva týdny. Dům mám na povel já jasný?!" řekl důrazně.

Kurva! Pomyslela jsem si. „Hmm." dodala jsem souhlasně. „Kolikrát ti mám Nikolo říkat, že chci slyšet slova?!" stisk na mojí paži zesílil, „Tak si to zopakujeme. Jasný?!" dodal podrážděně.

„Jo pořád! Někdy jsi jak osina v prdeli víš o tom?" řekla jsem, vysmekla se z jeho pevného sevření, otočila se a vyběhla po schodech.

„Jak to se mnou mluvíš? To si odskáčeš ty malý skrčku! Jen počkej, až se mi dostaneš pod ruce!" věděla jsem, že takhle po ránu mi nic neudělá, ale na druhou stranu jsem na sebe byla naštvaná. Věděla jsem, že se v něm ten vztek bude střádat celý den a pak to celé bouchne naráz a bude k nezastavení.

Tříska jsem dveřmi. Byla jsem naštvaná. Ne na něho ale hlavně na sebe, že jsem mu to říkala. Měla jsem radši držet hubu! No nic...teď s tím už nic neudělám...

Zapnula jsem si písničky a dala se do pohybu. Šla jsem do koupelny a dala si rychlou sprchu. Pak vyčistit zuby a vybrat pohodlný outfit. Hned potom make-up. Učesala jsem si vlasy a vyšla z koupelny. Zabalila si věci do školy a vyrazila z domu.