Nevlastní bratr

~25~

*Ťuk, ťuk ťuk*

Ozvalo se zaklepání na pokojové dveře.

Škubla jsem s sebou, jak jsem se lekla. Začínám být poněkud paranoidní, ale může se mi snad někdo divit?

„Nikki, mužem si promluvit?" zeptá se mě Jack.

„Co? J-jo jasně." řeknu roztřeseným hlasem.

Rychle si utřu slzy a odemknu koupelnové dveře. Pak otevřu i ty pokojové.

Jakmile otevřu dveře, vidím Jacka, jak v ruce drží moje, teď už zničené, tenisky. Jenom tak trochu vykulím oči.

„Co to je?" řekne a podívá se na mě takovým zvláštním pohledem.

„Co jako? Tohle? To vůbec netuším. A-asi to je od nějakého bezďáka co to vyhodil do koše." řeknu a snažím se, aby nic nepoznal.

„Jo ták! Proč mě to jen nenapadlo! Jenom by mě zajímalo, jak se ten „bezďák" jak ty říkáš, dostal k nám domů?" řekne a podívá se na mě naštvaně.

„Tak to opravdu netuším. Asi, no já...emmm...no...to no...emmm..." dostanu ze sebe nějaké skřeky, které jsou podobné řeči pračlověka.

„Můžeš mi říct pravdu?"

„Ne! Teda...chci říct, že to je pravda."

Podívá se na mě pohledem, který říká: vážně si myslíš, že ti na tohle skočím?

Zhluboka se nadechnu.

„Tak fajn. Prostě jsem na internetu viděla jedno video, jak si můžeš upravit staré tenisky, tak jsem to chtěla zkusit, ale úplně to nevedlo. To je všechno." řeknu klidně a dělám, jakoby nic.

Nevypadal, že by mi zrovna věřil, ale už mě nechal být. Očividně nestojí o to tu se mnou ztrácet čas.

Dobře dělá, stejně bych mu to neřekla. A jestli jo, tak po asi hodinovém výslechu.

...

Neznámé číslo - Jak ses dneska měla princezno?

Já - Nech mě na pokoji.

Neznámé číslo - Ale, ale, tady někdo nemá dobrou náladu. Proč?

Já - Říkám, nech mě být, jasný?!

Neznámé číslo - Hej, uklidni se trochu. Já ti nic neprovedl...

Já - Pokud nechceš, abych ti něco provedla já, tak mě laskavě nech na pokoji!

Neznámé číslo - Jak myslíš, chtěl jsem ti pomoct, ale když nechceš...

Já - S tímhle mi stejně nepomůžeš...

Konverzaci jsem ukončila.

...

Peter dneska odjel brzo ráno na tu další služební cestu. S Jackem máme dům sami pro sebe, což je celkem fajn. Trocha soukromí navíc neuškodí...

Sedla jasem si na postel a zapnula si nějaký film na notebooku, abych se trochu uklidnila. Opět mě ale vyrušilo zaklepání.

„Nikki, můžeš ještě na moment?" strčí do mého pokoje hlavu Jack.

Přikívnu a rukou naznačila, ať si sedne.

„Hele, poslední dobou jsi nějaká divná. Tak mě napadlo, jestli se něco neděje. Jakože ve škole nebo s tátou. A teď navíc i ty tenisky. Takže se chci zeptat. Ale řekni pravdu. Je všechno v pohodě?"

Váhala jsem. Nechtěla jsem to s ním řešit. Ne teď. Vyhýbala jsem se očnímu kontaktu jak to jen šlo.

„Jo, nebo ne, já vlastně nevím." zakroutím hlavou.

„Co se děje?"

„Nic. Nic nového..." podívám se na něj.

„Souvisí to nějak s těmi teniskami?"

Váhala jsem, ale nakonec nesměle přikívnu.

„Můžou za to oni?" řekne podrážděně.

Podívám se na něj. V očích se mi lesknou slzy. Nemusím odpovídat. Jeho ustaraný výraz se změní v naštvaný.

„Ti bastardi! Jasně jsem jim řekl, že pokud tě nenechají na pokoji, rozbiju jim držku! Ale oni to tak chcou. Koledují si o to!" s těmito slovy se postaví a namíří ke dveřím vedoucích ven z mého pokoje.

„Jacku počkej!" zvedla jsem se z postele a vyběhla za ním. Zastavil se v rámu dveří a otočil se na mě.

„Já nechci, aby si jím ubližoval. Nechci jim udělat tu radost." postavím se taky do rámu dveří.

Vzhledu a zadívám se mu hluboko do modrých očí. Byly tak hezké, ale plné vzteku. Po tváři mi stekla jedna slza.

„Proč?" slzu mi setře z tváře.

Nahne se blíž ke mně.

Dýchání se mi zrychlý. Pootevřu pusu.

Jeho pohled se změní z naštvaného na lítostný. Očima sklouzne k mým rtům.

Nakloní se blíž ke mně a políbí mě.

Nekladu žádný odpor, ale do polibku se nějak nezapojím.

Po chvíli ho lehce odstřím.

„Jacku to nemůžeme. Já...jsem tvoje sestra. To prostě nejde..." zašeptám nakonec.

Skloním hlavu ke svým špičkám noh.

Bradu mi zvedne a schová mě do hrejiveho obětí.

Začnu zase vzlikat, ale teď jsem v bezpečí. Jsem schovaná v jeho náručí a nic mi nemůže ublížit...zatím.

___________________________________________

Ahojky!♥️

Zase promiňte, že to vyšlo tak pozdě, ale dneska jsem byla mimo domov a kapitolu jsem dopsala před chvílí.

Doufám, že to nějak extra nevadí.

Pište komentáře, budu ráda za jakoukoliv podporu.

Zatím papa!♥️

Jo a ještě jsem vám chtěla poděkovat za veškeré zhlédnutí, protože už se nám zdvojnásobil a přesáhl hranice 200 přečtení! Děkuju moc! Nesmírně si toho vážím.♥️♥️♥️🥰🥰🥰