Nevlastní bratr

~21~

Neznámé číslo - Jak dlouho ti to už dělají?

Já - Kdo a co jako?

Neznámé číslo - Moc dobře víš, co myslím...

Já - Proč tě to zajímá? Když o mě víš všechno, tak odpověď jistě znáš...

Vyhýbala jsem se odpovědi.

Neznámé číslo - Vím to, ale zajímá mě, jak odpovíš.

Váhala jsem...

Já - Jsi to ty, že jo Frede? Hele jestli ti to přijde vtipné, tak není. Je to tak maximálně ubohé! Nemám na tebe čas ani náladu, takže nazdar!

Čekala jsem na odpověď.

Neznámé číslo - Můžu tě uklidnit...nejsem Fred, Adam, Nick ani Lucas. Nejsem ani jeden s těch pitomců, co tě šikanují...

Já - Odkud znáš ty jména? A jak ti můžu věřit? Přesně to by napsal jeden z nich, kdyby to psali oni...

Neznámé číslo - Mám své zdroje...a ohledně té důvěry. Nemůžeš mi věřit, ale to ty nemůžeš nikomu. I když je pravda, když ty nemáš komu věřit. Své tajemství si necháváš pro sebe, protože nemáš kamarády, rodiče taky ne, máš jen nevlastního bratra a nevlastního tátu...

Já - Sklapni! Ty mě vůbec neznáš! Ani nevíš, jak se jmenuju! Nic o mě nevíš! Jsi jen nějaký ubohý...ani nevím kdo! Říkám to naposledy! Přestaň mi už psát, nebo tě nahlásit na policii ty úchyle!

Neznámé číslo - Když myslíš, že je to dobrý nápad...jenom bych ti rád sdělil jednu věc...za poslední tři dny jsem jediný člověk, se kterým jsi mluvila, když nepočítám tvého bratra, ty imbecily a Breda...

Ten člověk měl pravdu...počkat co? Jak sakra ví o Bredovi?

Já - Breda jsi vzal kde?

Neznámé číslo - Jak říkám...vím o tobě všechno...

...

To telefoní číslo mě děsí. Jak to, že to ví? Nikdo tam nebyl! Víte co? Nechci na to myslet!

Navíc jsem to dneska posrala i u nich, takže dnešek fakt miluju.

Jediná pozitivní věc na dnešním dni je ta, že jsem z té slohovky dostala jedničku. A Bred...

...

Na obědě si ke mě přišel Bred. Celou dobu jsme si spolu hezky povídali. Nevím proč, ale cítila jsem se s ním...dobře. byla jsem konečně sama sebou. Ten pocit uvolnění a klidu byl skvělý.

Nakonec jsem mu to telefoní číslo dala.

Slíbil, že mi večer napíše a když tak něco přes týden podnikneme.

Já vím, je to narychlo, ale nutně potřebuju člověka, se kterým se budu cítíc víc uvolněně. Někde upustit páru nebo tak něco.

Za poslední půl rok jsem si prošla totálním peklem, takže se mi nikdo nemůže divit...

Potřebuju nějakou oporu. A přesně tou je Bred.

Vím, že se známe tak osm hodin, ale víte co? Je mi to fuk, jasný? Je mi to jedno! Potřebuju se odreagovat a pokud to někomu vadí, tak ať jde třeba do prdele!

Můj život je jedna velká fraška! Potřebuju v tom všem mít alespoň jednu jistotu. Bred je na mě...milý. Za poslední půl rok je to první člověk, který mi naslouchá. Je fakt fajn a mám ho ráda.

Hele asi vím, že z toho nikdy nic nebude, ale...já nevím.

Upřímně mě mrzí, že mu nikdy nebudu moct říct pravdu o tom, čím si ve škole procházím. Ne že by mi v tom něco extrémně zásadního bránilo (krom...no však víte...nich), ale prostě nechci, aby to věděl. Nevím...připadala bych si vedle něj pak...nejistá? Prostě se to hrozně blbě vysvětluje.

...

Ani nevím jak, ale podařilo se mi vypadnout ze školy, aniž bych narazila na ty voly.

Došla jsem domů a praštila s sebou o postel. Byla jsem tak unavená, že jsem myslela, že umřu na vyčerpání.

Po asi 20 minutách jsem usnula.