S Bredem jsme si spolu užívali oběd. Alespoň do té doby, než jsem zahlédla Jacka.
Dělala jsem jakoby nic a nevšímala si ho. Bred si ho naštěstí nevšiml, takže v pohodě.
„...No takže ten kluk, on běžel na tu zastávku a...“ vyprávěla jsem Bredovi jeden vtipný zážitek, když mě najednou přerušil Jackův hlas.
„Čau děcka, můžu si přisednout?“
Na naši odpověď nečekal a rovnou si sedl.
Jack si sedl vedle mě a Bred seděl naproti mě.
Hodila jsem po něm vražedný pohled, ale on mi nevěnoval ani jednu vteřinu své pozornosti. Jeho pohled byl upřený na Breda.
„Tak co Brede, co se stalo s tou holkou, ze kterou jsi...“ začal větu Jack, ale nestihl ji doříct, protože mu do řeči skočil Bred.
„Teď mluvila Nikki, tak buď tak hodný, a nepřerušuj ji.“ kývl na mě hlavou, jakože můžu mluvit.
Jack se na mě konečně podíval. Neštvaně jsem ho sjela pohledem. Jenom se na mě šibalsky usmál a otočil se zpátky.
Tak fajn, na tohle fakt nemám. Řekla jsem si v hlavě.
„Já už musím jít, za chvíli začíná další hodina.“ postavila jsem se od stolu.„Brede, zavezl by si mě po škole domů prosím?“
„Jo jasně. To není problém.“ usmál se na mě.
Úsměv jsem mu oplatila. Ještě jednou jsem se podívala na Jacka. Opět si mě ale nevšímal.
Pak jsem odnesla tác s jídlem a odešla z jídelny.
...
Pane Bože! Jack fakt zkazí všechno, na co se jenom podívá! O co mu jako jde? To jako nemůžu s nikým chodit, nebo co?
Chová se jak žárlivý a zakomplexovaný imbecil! Já myslela, že jsme teď na stejné lodi, ale očividně ne.
Vždyť musel vidět, že jsme uprostřed konverzace! Musel vidět, že chceme soukromí! O co mu sakra jde?!
Bože! Byla jsem tak naštvaná a frustrovaná jeho chováním, že jsem si ani nevšimla těch čtyř idiotů, kteří stáli na chodbě.
„Kdopak se to vrátil z jídelny? To ti to teda trvalo zlato.“ vytrhl mě z usilovného přemýšlení Adam.
„Co?“ řekla jsem zmateně a rozhlédla se kolem sebe, abych věděla, s kým mám tu čest mluvit.
„To jste zas vy?“ zakroutila jsem hlavou a pokračovala ke své skříňce.
„Co si o sobě jako myslíš?“ chytil mě za ruku Lucas.
Otočila jsem se na něj a snažila se vymanit z pevného stisku.
„Pusť mě!“ prudce jsem škubla rukou a tím pádem si uvolnila ruku.
„Dejte mi už konečně pokoj!“ rozkřikla jsem se a odešla ke své skříňce.
Nevím, co to do mě vjelo. Normálně bych se jich asi bála, ale jak jsem byla naštvaná na Jacka, tak jsem to potřebovala dostat ze sebe ven a oni mi pijou krev až moc dlouho, abych to v sobě udržela.
Ze skříňky jsem si vytáhla učebnici na další hodinu, což byla matematika, a vydala se směrem k učebně.
...
Po skončení sedmé hodiny, mé dnešní poslední, jsem se vydala zabalit si věci. U skříněk na mě už čekal Bred.
„Ahoj. Jak to šlo?“ zajímal se.
„Jo v pohodě. Poslyš, chtěla jsem se omluvit za Jacka. Netuším, co to do něj při obědě vjelo.“ vysvětlila jsem mu.
„To neřeš. Ty za to nemůžeš.“ usmál se na mě Bred a rukama, které měl obmotané kolem mého pasu, si mě přitáhl blíž k sobě. Dala jsem mu své ruce za krk a tam je spojila. Krátce jsme se políbili, ale pak jsem se odtáhla.
„To bychom neměli. Nechci, ať zítra ví celá škola, že s polu chodíme.“ zašeptala jsem mu do ucha.
Usmál se a pustil mě. Já se zase vrátila k balení věcí.
Potom jsme vyrazili ze školy. Nasedli jsme do jeho auta a vyjeli směrem ke mě domů.
Během cesty jsme si povídali o našem dnu ve škole, a když jsme dojeli před můj dům, tak jsme se rozloučili.
Chvíli po tom, co jsem vystoupila, mi Bred zamával a pak odjel.
...
Zbytek dne jsem nedělala nic zajímavého. Jenom jsem se učila a učila a pak už byl večer.
Z Jackem jsem tak nějak odmítala mluvit a celý zbytek dne jsem se mu vyhýbala.
Asi v 19:30 jsem si šla dát sprchu a potom jsem se převlékla do pyžama a lehla si do postele. Byla jsem tak vyčerpaná, že jsem do pár minut usnula.
___________________________________________
Ahojky!♥️
Omlouvám se, že zase tak pozdě. Jako vždy nestíhám, takže do konce týdne budou kapitoly vycházet spíš k večeru, ale nevím, jak to nakonec dopadne.😝
Nicméně neskutečně děkuju za 400 přečtení! Jste fakt skvělý a i když jsme zatím malá „komunita“, tak vás nám všechny neskutečně ráda.🥰🥰🥰
Moooc děkuju!♥️
😘I love you😘
♥️XOXO♥️
ČTEŠ
Nevlastní bratr
Novela Juvenil„Ne prosím nechte toho." řekla jsem se slzami v očích. „Dělej vem jí to a ty ji pořádně drž!" začal rozkazovat jack. „Nechte mě být a vraťte mi moje věci!" zakřičela jsem na ně. Jack se podivně usmál na svoje kamarády a pak se otočil ke mě. Začínám...
