Nevlastní bratr

~28~

Naházela jsem do menšího batůžku peněženku, mobil a pár dalších věcí, a když jsem slyšela, že Jack šel dolů, potichu jsme vlezla do jeho pokoje a zavřela za sebou dveře.

Pořád jsem na něj byla totálně naštvaná, ale už mi to bylo jedno.

Potichu jsem otevřela okno a opatrně do něj vlezla. Stoupla jsem si na parapet a natáhla krok, aby se moje noha dostala co nejdál na větev stromu, který stál přede mnou. Opatrně jsem na něj vkročila a chytila se větve nad hlavou. Udělala jsem pár krůčku v před a už jsem se mohla chytit kmenu stromu.

Nějakým zázračným způsobem jsem se dostala ze stromu a než bych se zašpinila, nebo přizabila. Prošla jsem zahradou a před brankou jsem zahlédla černé auto, které stávalo každý den před školou.

Díky svému detektivnímu smyslu a okénka auta, za kterým jsem uviděla Breda, jsem zjistila, že to je jeho auto. Otevřela jsem dveře auta a nasedla dovnitř.

Auto to bylo pěkné. V autech se moc nevyznám, ale podle znaku jsem poznala, že je to Audi.

Interiér auta byl taky moc pěkný. Kožené sedačky, palubní deska a obecně celý interiér byl laděný do šedé, stříbrné a černé. A hezky to tam vonělo.

„Ahoj, jak se máš?" pozdravil mě Bred.

„Ahoj, díky, že jsi mě vyzvedl a taky díky za plány na dnešek, jinak bych nevěděla, co máma dělat. A jo, mám se dobře. A co ty?" usmála jsem se.

„Jo, taky v pohodě. Moc ti to sluší."

„Děkuji. Tobě taky."

Bred na sobě měl černé džíny a bílé triko. Přez něj měl přehozenou černou džínovou bundu.

Jeho úsměv byl dokonalý. Byly mu lehce vidět bílé zuby. Oči měl světle modré a vlasy světle hnědé. Měl je trochu rozcuchané a malinko nagelované.

Já jsem na sobě měla károvanou sukni, která byla laděná do hnědé a černé barvy. Zvolila jsem k tomu bílé triko s decentním límečkem a přez něj sem hodila hnědý kabát. Černé vlasy jsem měla volně rozpuštěné.

Zavrela jsem za sebou dveře od auta a vyjeli jsme směr centrum města.

...

Po asi 10 minutové jízdě Bred zastavil před kavárnou. Jmenovala se Na rohu.

Sedli jsme si k volnému stolu a vzaly do ruky menu.

„Vítejte v naší kavárně Na rohu, co pro vás můžu udělat?" zeptala se nás a usmála se servírka. Byla od pohledu milá.

Měla na sobě bílou košili zaplou až ke krku, černou úplou sukni a hnědé vlasy měla sepnuté v drdolu.

„Dobrý den, dala bych si jedno cappuccino a tady ten malinový řez prosím." úsměv jsem serírce oplatila.

„Skvělá volba." zase se usmála a zapsala si mou objednávku do notýsku. „A pro vás?" otočila svůj pohled na Breda.

„Já poprosím o jedno laté a čokoládový zákusek." taky se usmál.

„Dobře. Budete to tu mít za chvíli." naposledy se usmála a odběhla.

Chvíli jsme koukali do mobilu, ale pak Bred přerušil trapné ticho.

„Můžu se tě na něco zeptat? Na něco trochu víc osobního myslím..." podíval se na mě Bred.

Pokrčila jsem rameny.

„Jo. Proč ne."

„Mela jsi někdy přítele? Ale jako myslím nějaký delší vztah. Všichni ve škole si myslí, že jsi taková opatrná, co se týče vztahu s kluky."