Ráno jsem se vzbudila...jak neobvyklé, že?
Vydala jsem se dolů do kuchyně se nasnídat. Dneska jsem neměla chuť si cokoli vyvařovat, a tak jsem si dala jogurt.
„Dobré ráno.“ zabručel rozespale Jack, když se trousil ze schodů dolů.
Neodpovídala jsem. Pořád jsem na něj naštvaná za ten včerejší výstup na obědě.
„Vážně? To jsi jako tak naštvaná, že mě ani nepozdravíš? A jako kvůli čemu? Kvůli tomu obědu? To fakt přeháníš.“ zakroutil hlavou.
„Já že přehráním? Musel si vidět, že chcem soukromí! O co ti jako jde? Chováš se jak totální kretén!“ rozčilovala jsem se.
„Tak promiň! Já zapomněl, že ty jsi mě vlastně nikdy nevyrušila, když jsem byl někde ze svýma kamarádama.“ řekl naštvaně.
„Ale to je něco úplně jiného! Bred je můj přítel a ne můj kamarád!“
„V prvé řadě to je debil!“
„Bože! A proč mi jako nemůžeš říct proč? Proč ti tak strašně vadí, že s polu chodíme?! Co tak strašného provedl, že s ním nemůžu chodit?!“
Nic neříkal. Jen tam stál a koukal na mě s otevřenou pusou.
„Tak vidíš!“ zakroutila jsem hlavou.
Potom jsem vyhodila prázdný obal od jogurtu, odešla do svého pokoje a pořádně praskla dveřmi.
...
S Bredem jsem se včera dohodla, že mě zase vyzvedne a odveze do školy. To bylo fajn, alespoň jsem se nemusela trmácet pěšky přez půlku města.
Když se už blížil čas příjezdu Breda, postavila jsem se před dům, abych ho vyhlížela.
Do pár minut tady byl a já se vydala k autu. Když jsem otevřela dveře, něco je zabouchlo. Zamračila jsem se a rozhlédla se.
„Co zas je?“ řekla jsem znechuceně a podívala se na Jacka.
„Promluvme si. Bokem.“
„Nemam čas, spěchám do školy.“
„Bude to jen chvilka.“
Zakoulela jsem očima a odstoupila od auta. Bred nás z něj bedlivě pozoroval.
„Tak fajn. Promiň za ten včerejšek. Nechtěl jsem vám to nějak zkazit, ale nechci, aby ti ublížil.“ vysvětloval.
„Říkáš to samé pořád dokola! Kdyby jsi mi alespoň řekl před čím mě chceš pranit, tak to chápu, ale takhle?“ zakroutila jsem hlavou. „Radši vyřeš to, co jsi mi slíbil, že vyřešíš a mě a Breda nech láskavě už na pokoji!“ štěkla jsem po něm a odešla. Nastoupila jsem do auta a pak jsme odjeli.
„Co ti říkal?“ vyzvídal Bred.
„Co? Ale nic, jen něco o...o tátovi.“ zalhala jsem a dělala jako by nic.
„A je všechno v pohodě?“
„To kdybych věděla...“
...
Bred zaparkoval před školou a vydali jsme se dovnitř.
Zase mě doprovodil do třídy a pak začalo vyučování.
...
ČTEŠ
Nevlastní bratr
Jugendliteratur„Ne prosím nechte toho." řekla jsem se slzami v očích. „Dělej vem jí to a ty ji pořádně drž!" začal rozkazovat jack. „Nechte mě být a vraťte mi moje věci!" zakřičela jsem na ně. Jack se podivně usmál na svoje kamarády a pak se otočil ke mě. Začínám...
