Celý můj víkend byl v podstatě o ničem.
Peter si prostě na dva dny jen tak zmizel, Jack byl v podstatě celou dobu zalezlí v pokoji a já dělala všechno pro to, abych dohnala to, co jsem v poslední době ve škole nestíhala.
A teď? Teď je neděle večer, zítra jdu do školy a já si vůbec neodpočinula! Jsme úplně vyčerpaná a pocit, že zítra uvidím ty čtyři trotly, mě upřímně řečeno děsí.
A navíc to neznámé číslo! Dneska mi znovu napsalo, něco ve smyslu, že si mě znovu zablokovat byla velká chyba, a že toho budu litovat. Začínám mýt pocit, že za tím stojí ti čtyři, ale něco mi na tom nesedí...
Nicméně jsem se rozhodla, že Jackovi zatím nebudu říkat o tom, že moje období teroru ve škole neskončilo...spíš naopak, bojím se, že to bude ještě horší a horší...
Nechci jim ale udělat tu radost a dojít si za starším bratrem a postěžovat si, jak je svět strašně nespravedlivý.
Už je na čase, postavit se na vlastní nohy.
Každopádně, když o tom tak přemýšlím, tak to nemůže být tak strašné ne? Hele, já jsem v prváku, oni jsou v druháku. Tím pádem mi stačí přežít jen necelé tři roky utrpení! To nějak zvládnu! Rozhodně to nějak...zvládnu...musím...to nějak...zvládnout...
*Cink*
Rozeznělo se pokojem a vytrhlo mě tak z přemýšlení.
Popadla jsem telefon a zjistila, co se děje.
To si snad dělaj prdel ne?! Jak jinak mu mám naznačit, že o tuhle konverzaci nestojím?!
Neznámé číslo - Tak co? Jak se máme princezno?
Já - Kdy konečně pochopíš, že nemám zájem si s zebou psát! Mám na práci důležitější věci!
Odpověděla jsem a už už jsem to telefonní číslo chtěla znovu zablokovat.
Neznámé číslo - Znám tvoje tajemství.
Cože? Zarazila jsem se.
Já - Jaké tajemství?
Neznámé číslo - Koho „tajně“ miluješ...
Já - Koho?
Neznámé číslo - Breda. Breda Nelsona.
Zaváhala jsem, co napsat...
Já - Tak to máš asi blbé zdroje kámo...
Neznámé číslo - Když myslíš...
...
Jak zatraceně ví o Bredovi? Nikdy jsem to nikomu neřekla!
Komu bych to mohla zrovna já říct že?
Jediný, kdo o tom věděl byl...Jack? Jack vyděl tu fotku na nástěnce, tak si to možná dál nějak dohromady.
Hodila jsem mobil na postel a rázným krokem došla do jeho pokoje. Ani jsem nezaklepala.
„Bavíš se dobře?“ zeptala jsem se ho a složila si ruce na prsou.
„Jo, teď se zrovna dívám na takový dobrý film, který-“ nestihl to doříct, protože jsem ho přerušila.
„Já myslím těma esemeskama. Jestli ti to přijde vtipné, tak není! Je to ubohé!“ řekla jsem naštvaně.
„O čem to mluvíš?“ zadíval se zmateně.
„Prosimtě, nedelej že mě debila a aspoň se přiznej!“ řekla jsem.
„Promiň Nikki, ale fakt netuším, o čem to mluvíš...“ řekl.
„Takže ty to fakt neděláš? Ale fakt ne? Přísahej!“
„A přísahat proč? Co se sakra děje Nikki?“ řekl. Byl zmatený, jako lesní včela.
Tak on to nedělá Jack?
Za tu relativně krátkou dobu, co spolu žijeme, jsem se naučila jednu fakt užitečnou věc, a to tu, že poznám, kdy Jack lže. A tentokrát nelhal...
„A-ale nic...“ řekla jsem nakonec, „nech to být...“ odešla z jeho pokoje a zavřela za sebou dveře.
Když to nedělá Jack, tak kdo teda?
...
___________________________________________
Tak fajn, to střídání toho tučného a normálního písma mě asi zabije🤣🤣🤣.
Každopádně jsem vám všem chtěla moc poděkovat, za to, že jsme dosáhli hranice 100 přečtení! 🥳🥳🥳 Je to úplně neskutečné, vzhledem k tomu, že se to tu nashromáždilo během 20-25 dnů!
Nicméně jsem vás všechny chtěla poprosit, jestli by jste mi mohli psát vaše pocity a názory na tento díl a obecně na celou knížku. Protože i když to má nějaké přečtení, tak nevím, jestli se vám to líbí tak, jak to je, nebo mám ještě něco upravit. Moc vás tedy žádám, aby jste se mi ozvali do komentářů pod touto kapitolou. Nesmírně moc mi to pomůže...
Ještě jednou strašně moc děkuju za veškerou podporu♥️♥️♥️
🥰 I love you🥰
ČTEŠ
Nevlastní bratr
Novela Juvenil„Ne prosím nechte toho." řekla jsem se slzami v očích. „Dělej vem jí to a ty ji pořádně drž!" začal rozkazovat jack. „Nechte mě být a vraťte mi moje věci!" zakřičela jsem na ně. Jack se podivně usmál na svoje kamarády a pak se otočil ke mě. Začínám...
